Óda na hrách

 

Znáte ten pocit – mě většinou přepadne nějak kolem začátku května – že to letos všechno nějak neroste?

Začnu dumat a hledat na fotkách, jak ta zahrada vypadala před rokem nebo dvěma v těchto dnech. Většinou bylo opravdu něco jinak.

Salát byl už velký a ty ředkvičky!

 

Bývá tu ale jedna konstanta, stálice a záruka úspěchu, at‘ se děje cokoliv – HRÁŠEK

Já vím, že vám dnes asi neřeknu nic převratně nového. Je mi ale potřebou, zanotovat dnes úplnou ÓDU NA HRÁCH, protože právě když třeba něco neroste tak, jak by mělo, stačí jeden pohled na záhon s hráškem a svět je zase v pořádku.

Hrášek bývá jedno z prvních semínek, která u nás putují hned začátkem dubna do země. Je to až slavnostní pocit, neřku-li až skoro jarní rituál, když večer před dnem D nasypu ty vrásčité, seschlé, věkem hnědé kuličky do sklenice a zaleju je vodou, aby nabobtnaly a probudily se.

Slyšeli jste už o Hambo Lama Daschi-Dorsho Iltigelowi? To je, nebo lépe řečeno byl, protože vlastně už v roce 1927 zemřel, budhistický mnich.

Jeho mumii ročně dvakrát obdivují turisté z celého světa v sibiřském Ulan Ude. Zvláštní je na ní totiž, že jeho tělo stále ještě „žije“. Jeho buňky fungují, klouby a kůže jsou elastické a krev je jako želé.

A proč to sem ted‘ píšu?

Viděla jsem o něm nějakou reportáž a vzpomenu si na to, pokaždé když namáčím hrášek nebo fazolky na sázení.

I ony vypadají vysušeně a mrtvě, ale co je v nich energie, když se jim dostane trochu vláhy. Okamžitě rozjedou celý program vzniku života. Pro mě je to i po letech vždycky úžasný zázrak.

 

Jak hrášek roste

Po zasetí trvá nějakou chvíli, než se ze země začnou klubat první zelené špičky. Fascinuje mě, jak silné jsou takto mladičké hrášky, když sotva spatřily světlo světa, hlavně když je porovnáme třeba s mrkví nebo kedlubnou.

Další jejich skvělou vlastností je, že s nimi jen tak nějaké aprílové počasí nezamává. Kolikrát jsem je už hledala pod sněhem, nebo jsem po mrazivé noci běžela do zahrady obhlídnout škody – hrášek z toho vždy vyšel vítězně.

Na tomto místě si dovolím malou reklamu ve vlastní věci.

 

O tom, co a jak pěstovat, když teploty klesají a dny se krátí, je můj nakopávací online program ZIMNÍ PĚSTOVACÍ VÝZVA:

Zpět k hrášku 🙂
Moc se mi na něm líbí také to, že potřebuje nějakou tu oporu, po které se bude plazit nahoru.

Fascinuje mě sledovat, co kdo hrášku jako oporu poskytnul a pomalu bych z toho mohla vytvořit TYPOLOGII ZAHRADNÍKŮ :D.

Najde se téměř cokoliv – promyšlené a pečlivě vyrobené špalíry z pletiva, různé šňůry a tyčky, plůtky a nebo jen pár do země zastrkaných větviček, které ležely vedle záhonku ještě od února, kdy se stříhala jabloň.

 

Do které kategorie patříte vy?

Já se přiznám, že bych sama o sobě byla jednoznačně skupina větvička. Manuel ale, prakticky to založený muž, zorganizoval betonářskou sít‘. Ta je sice ošklivá, ale hrášek se z ní prima sklízí.

Ale abych pokračovala ve chvalozpěvu a nepředbíhala ke sklizni – zůstaňme ještě chvíli u estetických prvků.

HRÁŠKOVĚ ZELENÁ je jedna z mých nejoblíbenějších barev v přírodě. Tahle zářivá zeleň působí tak svěže a už jen při pohledu mě nabíjí energií a živorodostí.

Myslím že hrášek se svou barvou absolutně souzní a perfektně vystihuje svou vitální, lehkou, hravou, půvabnou, a přece tak silnou DUŠI.

Mají rostliny duši?

 

Většina lidí si tak nějak pomalu zvykla na myšlenku, že zvířata duši mají, alespoň jejich pes a kočka.

No a ted‘ ještě i rostliny?

Nechci o tom ted‘ polemizovat, jen jsem si při psaní všimla, jak lehce mi to slovo duše ve spojení s hráškem vyproudilo do klávesnice, že mne to samotnou zarazilo.

Takže já se přiznám, myslím že rostliny duši mají :-).

Další estetický prvek – HRÁŠKOVÝ KVĚT. V přírodě se najde spousta krásných květů, snad neexistuje ani květ ošklivý, nanejvýš je třeba nenápadný. Květ hrášku ale vyznačuje přesně ten druh krásy, který mi rozvibruje srdce jako čerstvé zamilování.

Nevynikají velikostí ani ohňostrojem barev.

Svou čistě bílou nebo lehounce růžovou v kombinaci s oním zvláštním tvarem a uspořádáním okvětních lístků jsou zdrženlivě elegantní a přitom půvabně hravé – za tím stojí možná jako malý assessoir jeho kudrnaté úponky.

 

Hrášek ale není jen o kráse a síle, je taky o chuti

 

My máme nejraději hrách cukrový, který se sklízí a připravuje jako celý lusk. Tím je velice nekomplikovaný k uzobnutí přímo z keříku.

Hrách je rostlina velice štědrá – čím víc mladých lusků otrhám, tím více kvete a vytváří další lusky.

Když se stane a nějaký lusk přehlédnu, můžu z něj později vylupovat ty malé zelené kuličky, jak jsme na to zvyklí.

Musím ale přiznat, že sklízením celých nezralých lusků jsem si hrášek zamilovala ještě více. Zde se hlásí ke slovu mé pragmatické Já – člověk s ním má méně práce a o mnoho více užitku.

Dobře si vzpomínám, jak jsem jako dítě strávila celé odpoledne s babičkou loupáním hrachu s výsledkem jedné mísy.

Nějak mi už tehdy nešel do hlavy poměr mezi užitkem vší té práce se setím, zaléváním, okopáváním a pak několika miskami malinkých kuliček.

A to u něčeho chut’ově tak dobrého!

Takže pro mě bylo objevení cukrového hrachu jako objevení Ameriky. Kromě toho se nám taky podařilo najít odrůdu, která se dorůstá klidně 2 metrů, čímž se hodně usnadňuje sklizeň.

Když hrách odkvete a lístky začnou žloutnout, je dobré staré stonky těsně nad zemí odříznout, kořen ale nechat v zemi. Ten totiž může být klidně i metr dlouhý. To by ale sám o sobě nebyl důvod k seříznutí – a tím zase k oslavnému chvalozpěvu.

Hrášek kolem svých kořínků sbírá totiž dusík. No nedělá to přímo hrách, ale určitý druh bakterií, které žijí kolem jeho kořenů. Ty dokážou poutat dusík z atmosféry a převádět ho v půdě do podoby, která je pro ostatní rostliny využitelná.

Hrášek sám o sobě je skromný týpek a o pohnojenou půdu vůbec nestojí. Tam ale, kde rostl, zanechá spoustu živin a svým mohutným kořenem i půdu nakypří a zprostupní.

Když je tedy po sklizni (počítejme zhruba 4 měsíce od vysetí), máme prázdný záhonek,  připravený na podzimní a zimní pěstování.

Hnojit zde není třeba. Po hrášku se moc hodí pozdní ředkve nebo (červená) řepa, vyset by se dalo i čínské zelí nebo pak-choy. Skvělé jsou i pozdní kedlubny, předpěstované kapusty, květáky, kadeřávek, saláty, nebo i některý z druhů čekanek.

A víte co? Stejně tak i hrášek můžeme na začátku července vyset ještě jednou.

Říká se, že když se nám podaří vyset v červenci semínka, která nám stejný rok předtím uzrála, dočkáme se koncem září obzvláště bohaté úrody. Ale i kdyby to neměla být přímo tato semínka, za pokus to jistě stojí.

Jen je potřeba dbát na to, abychom hrášku hledali vždy nové místo a neriskovali škůdce.

 

Na tomto místě ještě jednou na připomínku:

právě PĚSTOVÁNÍM POZDNÍ ZELENINY POTÉ, CO JSME SKLIDILI LETNÍ ÚRODU  se budeme v PROGRAMU ZIMNÍ PĚSTOVACÍ VÝZVA zaobírat.

A když už jsme u zimního pěstování, předešlu ještě jednu chutnou zajímavost ze ZIMNÍ PĚSTOVACÍ VÝZVY:

Hrášek si můžeme vyset ještě klidně i v srpnu a dokonce září. Jedlé a velice chutné jsou totiž i jeho mladé výhonky. A k tomu jsou i absolutně tolerantní, co se týká nízkých teplot.

Celé ty větvičky chutnají vlastně jako salát s chutí hrášku. Jíst se dají právě v salátu, kratičce protažené horkým olejem se špagetami a nebo třeba jako quiche v následujícím receptu:

Quiche s mladými hrachovými výhonky

Potřebujeme na těsto:

150 g másla nakrájeného na malé kousky

300 g mouky (namelu si čerstvě špaldu a část pohanku, ale klidně i normální mouku)

125 ml vody, špetku soli a třeba podle chuti sušené bylinky

Na náplň:

5 vajec (může být i víc, podle toho, jak vysokou chci mít náplň)

jogurt, lučinu, kysanou smetanu (to většinou improvizuju, co se musí spotřebovat. Množství jako u vajec, podle toho, jak vysoký quiche bude)

ZELENINA (v našem případě hrachové výhonky, hodí se ale cokoliv, nejlépe zeleného: špenát, chřest, mangold, fazolky, hrachové lusky...podle chuti a momentální sklizně, rádi i kombinujeme)

na ochucení sůl, pepř, bylinky čerstvé nebo sušené, paprika... podle chuti

Jak na to:

Z přísad na těsto uhnětu vláčné těsto a dám ho do lednice, dokud si nepřipravím náplň. Ta je taky hned hotová: vejce, jogurt (či co mám) a koření smíchám. Zeleninu si nachystám podle druhu. Fazolky a hrachové lusky chvilinku povařím, špenát a mangold nechám s kapkou vroucí vodu pod pokličkou zavadnout, hrachovou nat', chřest, papriku, rajče atd. můžu vzít syrové.

Vymaštěnou dortovou formu pak vyložím těstem. Mohlo by se vyválet, ale já ho tam většinou napěchuju prsty. Těsto na dně je pak potřeba vidličkou propíchat. Pak do formy nakladu zeleninu a zaleju ji vaječně-jogurtovou hmotou. Kdo chce, může přidat i třeba trochu šunky nebo sýra.

Quiche se peče tak asi 30 minut, dokud těsto nezrůžoví, hmota neztuhne a na povrchu nezezlátne.

Výborně chutná se salátem, ale klidně i další den na studeno. A k tomu bílé víno 🙂

Na závěr ještě fotka hotové ňamky – a ted‘ doufám už uháníte do zahrady sklízet pár výhonků, nebo třeba zasít? Proč ne 🙂

 

Venda Preußl-Kroneberg
Naší vášní a našim posláním je již přes 10 let šetrné pěstování zeleniny, chov zvířat a zpracování vlastní úrody. Pomáháme každému, kdo v sobě ucítí touhu po návratu k přírodě, vydat se na cestu k soběstačnému způsobu života - a to jak prakticky, tak i na hlubší úrovni, protože tvá zahradla je zrcadlem tvé duše. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře
  1. Rostislav Řepka starsi , Meer-Laim starik napsal:

    Tak hrasek? Pravda je trpelivy a udatny:€)
    Tesim se na podzimni ci pozdni pestovani

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • CO SE MNOU MŮŽEŠ ZAŽÍT – KLIKNI NA OBRÁZEK:
  • Transformační minitrénink zdarma 9. – 12. 5. 2022
  • KNIHOVNA PĚSTITELE ALCHYMISTY – pojď do mého světa za speciální cenu!
  • JARNÍ PĚSTOVACÍ ROZJEZD – Nastavíme spolu tvou zahradu na bohatou úrodu!
  • PĚSTOVACÍ ROZCVIČKA ŽIVĚ V ÚNORU 2022
  • VIDEO SÉRIE ZDARMA Úvod do energetiky zahrady
  • PĚSTOVACÍ POMOCNÍČEK – legendární příručka zdarma
  • TŘI PRVKY PERMAKULTURY – seznamte se, prosím :-)