Ve většině našich zahrad je ještě pořád „březen, za kamna vlezem“ a fotky, jako ta nahoře v nás vzbuzují touhu po létě, teplé půdě, bzučení včel, vůních a sluníčku.
Těšíme se na vrtání v hlíně, ale toho si užijeme ještě fakt dost. Využijme tento natěšený předjarní čas raději na plánování!

Když teď uvažujete o různé zelenině, kterou chcete letos pěstovat, měli byste si k ní zcela cíleně přidat i pár letniček a bylinek, které vám na zahradě pomohou hned několika způsoby. O mých nejoblíbenějších a nejosvědčenějších je dnes tento článek. A vaše záhonky tak budou stejně pestré moře květů jako ty moje nahoře.

Tak jdeme na věc:

MĚSÍČEK

Měsíček není jen léčivka pro nás lidi, ale taky pro zahradu a záhonky. Určitě znáte její svítivé žluté nebo oranžové květy, které se objeví začátkem léta a provází nás až do zimy. Typické jsou jeho trochu lepkavé stonky a typické aroma. Měsíček stačí ve většině zahrad vyset jen jednou, pak si divoce a svéhlavě putuje mezi záhonky, objeví se, kde chce a kde je ho potřeba, a vysévá se sám.

Měsíček není jen krásný, ale je to PAN DOKTOR v království vaší zahrady. Jeho silné a aromatické kořeny odpuzují svými výpary v půdě drátovce, háďátka a jiné vrtaly do hlíz a kořenové zeleniny.

Podobně je to i s jeho nadzemními částmi. Když někde měsíčku kvete větší množství nebo celý pás, rády se v něm rozmnožují klopušky. To je rodina docela nenápadných dravých ploštic, která si s oblibou pochutnává na různých molicích, mšicích a jiných požíračích.

Klopušky se dokonce dají koupit (nevím ale kde) a biologicky hospodařící pěstitelé je vysazují do skleníků, aby se tam staraly o pořádek. Ten efekt můžeme mít ale i bez umělého nasazování – stačí mít odvahu a dát měsíčku (a ostatním ozdravným krasavicím) dostatek místa a to klidně i v tom skleníku!

Proto se měsíček nejen hezky vyjímá, ale také ozdravně působí kolem rajčat, zelí, okurek a paprik. Kromě toho měsíček moc nevoní ani slimákům a ani běláskům.

Pozor ale, nemyslete si, že si v přísně vytyčeném koutku zahrady zasadíte 2 keříčky měsíčku a budete mít vyhráno! Je ho potřeba víc, měl by být všude a taky bychom jemu i sobě měli dopřát čas, aby ukázal, co umí.

Chybou, kterou dělá většina zahradníků je přemrštěný smysl pro pořádek a snaha o kontrolu toho, co jim na záhoncích kde roste, a taky veliká netrpělivost. To platí bohužel i o biologicky smýšlejících pěstitelích, kteří ale od přírodních prostředků nebo míchání plodin očekávají stejně rychlý efekt, jako u nějaké chemické „zbraně“.

Dejme raději divoké nespoustané síle přírody čas a prostor aby ukázaa, co umí. Měsíček je svobodomyslný silák – dopřejme mu rozrůstat se tam, kde vzejde. Když se někde přece jenom moc roztahuje a utlačoval by zeleninu, jde v každém stádiu krásně vytrhnout.

Chytrý zahradník ho ale nikam neodnáší a nechá ho jako mulč prostě vcelku ležet mezi řádky zeleniny. Tam totiž může působit dál a svým tlejícím tělem obohatit a ozdravit půdu.

Výsev velikých semen měsíčku je jednoduchý a od časného jara možný. Určitě jím nešetřete a raději přebytečné rostliny později vytrhněte – hodí se nejen jako mulč, ale květy taky na ozdobu jídel a salátů, do mastiček, do čajů a tinktur, a nebo prostě do vázičky, kde vydrží velice dlouho.

BRUTNÁK

Brutnák je mohutná rostlina plná nebesky modrých kvítků, které chutnají fantasticky v polévce nebo v salátu.
Vysévat ho můžeme zhruba od dubna a když klíčí, poznáme to podle jeho drsných velikých lístků. V tomto stádiu je také možné ho bez problémů přesadit.

Podobně jako měsíček je brutnák kolega, který se v zahrádkách rád osamostatní a putuje tam, kde je ho třeba.
A co dokáže?

Jednak má pozitivní vliv a láká čmeláky a včely po celou sezónu až do podzimu, kdy už nic jiného nenacházejí. To je důležité pro nás, zahradníky. Když chceme pořádně opylená rajčata, hrášek, fazole, papriky, cukety, dýně, jahody a všechny ostatní dobroty, ze kterých sklízíme plody, pomůže nám brutnák opylovače nalákat.

Brutnák irituje bělásky kolem zelí a odhání bílé mušky molice od každé náchylné zeleniny. Kolem brambor na mě dělal dojem, jako kdyby v jeho blízkosti nebylo tolik nenasytných mandelinek, jako jinde.

Protože roste rychle a mohutně, je z něj i výborný mulč. Podobně jako měsíček pak slouží svým aroma dál. Kromě toho jeho drsné stonky a listy odstrašují slimáky, aby přes něj lezli k rostlinám za ním.

A do zahrady vám vykouzlí magické modré světlo 🙂

LICHOŘEŘIŠNICE

Tahle krásná a kompletně jedlá letnička roste buď jako nízký keřík, a nebo se plazí po plotech a okolních rostlinách.
Kvete ve všech možných odstínech žluté, oranžové a červené zhruba od  července a velice dekorativní jsou i její kulaté stříbřité listy.

Je velice zimomřivá. Jakmile poprvé trošku přituhne, je po parádě. Proto také její pěstování není tak jednoduché, jako u brutnáku a měsíčku. V našich podmínkách je nejlepší si ji od půlky dubna předpěstovat. Do květináčků vložíme 3 – 4 semínka a udržujeme je v teple a vlhku. Po zmrzlících v druhé polovině května můžeme lichořeřišnici vysadit na záhonky.

Hodí se a dobře roste u všech celosezóňáků, jako jsou květák a brokolice, kadeřávek a růžičková kapusta, celer, rajčata a papriky, fenykl a tyčkové fazole. Miluje se s ředkvemi a ředkvičkami. Výborně se také hodí pod ovocné stromy a keře. Ty chrání před mšicemi.

Nemají ji rádi slimáci – můžeme si z ní tedy vysadit val na okraji záhonků s ohroženými plodinami. Odhání molice a mravence, nemají ji rádi hlodavci. Láká na sebe bělásky, kteří pak nechají na pokoji zelí a jiné košťáloviny.

Nám lidem nabízí poupátka, která se dají naložit do soli jako kapary. Květy zdobí polévky a saláty a listy se dají položit na chleba nebo sendviče. Chutná lehce ostře a svěže. Čím více květů trháme, tím déle a bujněji kvete.  Její kvítky vypadají nádherně rustikálně ve váze a dlouho vydrží.

Když najde příznivé mikroklima, tak se začne sama vysemeňovat a může se lehce stát, že vám poroste všude. Pak ji lze samozřejmě použít jako mulč, který zahání hlodavce. Na fotce je s poslední letničkou, o které se prostě musím zmínit, s afrikánem. Jsou spolu bezva dvojka a spolu s impozantním toskánským zelím dělají fakt parádu.

AFRIKÁN – AKSAMITNÍK

Mou čtyřku letniček, které nesmí chybět, uzavírá afrikán (nebo taky aksamitník). Dřív jsem ho znala jen ze hřbitovů a fakt hodně babičkovských zahrádek, kde ale nikdy nerostl mezi zeleninou. Přitom je jednou z nejozdravnějších letniček vůbec a bez něj bych už ani ránu!

Jeho pěstování je podobné lichořeřišnici. Od dubna je dobré si afrikány předpěstovat, což se doma povede lépe, než když je přímo vysejeme. Slimáci afrikány totiž milují a mohlo by se stát, že jich moc z přímého výsevu nedoroste.

Pozor ale – volíme pokud možno ne ty přešlechtěné, hřbitovní odrůdy, které už nemají ono typické aroma (někteří lidé jsou na tu vůni a celý afrikán i alergičtí, takže v něm vězí opravdu prokazatelná síla). Původní a vyšší odrůdy afrikánů jsou prý účinnější jako lékaři zahrady, než ty hřbitovní nízké.

Afrikán se snese s každou zeleninou, můžeme ho tedy vysadit kamkoliv a neměl by chybět na žádném vašem záhonku mezi zeleninou nebo jako dekorativní a ozdravné ohraničení.

U kořenové zeleniny zahání háďátka a drátovce, také hlodavci nemají výpary jeho kořenů rádi. Nad zemí odpuzuje bělásky, molice, mšice a různé jiné poletující požírače. Slimáci, kteří afrikány milují, půjdou na něj a nechají na pokoji zeleninu schovanou za ním.

Afrikán vysazený kolem růží je nabudí ke květu a vitalizuje i ovocné stromy, dokonce tehdy, když nekvete. Takže afrikánu není na zahradě nikdy dost. Někdy se i sám vysemeňuje, často ho ale sežerou slimáci.

FAKT BASTA!
BEZ MÍCHANÝCH ZÁHONKŮ UŽ NEPĚSTUJU!

Jako fakt.

Tento článek to téma jen nakousnul. Mohla bych psát celou noc – o bazalce a petrželi, o plevelných minirajčatech, o saturejce, o česneku na nať a spoustě jiných rostlinných pomocníčků, kteří stráží vyváženost, každý na svém místě.

Ano, i já jsem se naučila  jako spousta z nás pěstovat na každém záhonu jeden druh zeleniny, květiny zvlášť, bylinky zvlášť. Přehledně a úhledně. S otevřenou hnědou půdou, s rytím a čistě vypleto.

Příroda ale není úhledná a vypletá. Je efektivní a divoká, je míchaná, je neučesaná a je zdravá. Je přející ostatním formám života, překypující a sytící všechny a všechno. A reguluje se sama, za pochodu a bez našich zásahů.

Naopak uklizené zahrádky s obdélníkovými monokulturními záhony mají problémy téměř vždycky.
A pak přijde na řadu boj, postřiky (třeba i ty bio, ale přece jen postřiky) – PROSTĚ TO VŠEOBECNĚ JAKO JEDINÉ PRAVÉ VNÍMANÉ ZAHRAD-NIČENÍ.

Jde to jinak – ale musíme mít odvahu k empatii a být přející.
Musíme mít odvahu k naciťování si potřeb a kvalit jednotlivých druhů zeleniny, bylin, květin, stromů.
Musíme mít odvahu k puštění kontroly a odvahu důvěřovat procesu.
Musíme mít trpělivost, než se nám přírodní procesy vrátí do rovnováhy.
A musíme mít úžas a bezbřehou důvěru, že PŘÍRODA TO BEZ KONTROLUJÍCÍCH ZÁSAHŮ Z NAŠÍ STRANY ZVLÁDNE.
DOKONCE LÉPE, NEŽ S NÁMA.

Chcete taky takto pěstovat a nevíte úplně jistě, jestli se vám to samotným povede?
Jestli si to dokážete ustát vůči manželovi, příbuzným, sousedům?
Jestli sami dáte to puštění kontroly?
Jestli pak vůbec něco sklidíte?

Tyhle obavy znám. Fakt. Podrobně. A taky všichni, kdo už prošli mým revolučně pěstitelským programem  ALCHEMISTIC GARDENING.
Vrátka jsou otevřená a vstup je kdykoliv možný – pěstujeme totiž CELOROČNĚ. 🙂

ZMĚŇME NÁŠ PŘÍSTUP Z BOJE O PÁR ŘEDKVIČEK NA SPOLUPŮSOBENÍ S MATKOU PŘÍRODOU.
TOHLE NIKDY NEBYLO DŮLEŽITĚJŠÍ, NEŽ PRÁVĚ TEĎ.
TĚŠÍM SE NA VÁS, NA BANDU NOVÝCH ZAHRADOTVŮRCŮ, KTEŘÍ NE-ZAHRAD-NIČÍ, ALE PĚSTUJÍ PRASTARÝ VZTAH SE ZEMÍ.