Méně známá zelenina z mé zahrady – dnes spolehlivý kolega Pastinák (3. část)

Vypadají prostě k nakousnutí, ale k tomu jsou ještě i absolutně nenároční, skromní a spolehliví.

Inu, jestli čekáte nějakých pár sexy svalnatých zahradníků, nahoře bez, s naolejovaným tělem a  lehce lascivním úsměvem na rtech – tak vás asi zklamu.

Bude řeč o třech méně známých druzích zeleniny, které u mě v zahradě nesmí chybět, protože opravdu splňují všechno, v co doufám, když se rozhodnu vyzkoušet na zahradě něco nového.

Tak začla naše společná cesta. Chtěla jsem prostě nějaké obohacení, ne pořád jen tu klasiku co má každý. No a protože ráda experimentuju i v kuchyni, tak se z tohoto tria a mé maličkosti stali nerozluční přátelé.

Dnes vám prozradím, jak na ně – jak v kuchyni, tak na zahradě. Na zahradě je totiž nejvyšší čas, věnovat se právě jim. Takže jdeme na to!

Dnes má tu čest ⇒⇒⇒⇒⇒⇒⇒⇒⇒⇒⇒⇒

Kolega Pastinák

Moje radost a nadšení byly veliké, když jsme mohli začít obhospodařovat kus pozemku, který patřil rodině mého manžela.

Tento pozemek byl vlastně zelená, lidskou prací nedotčená louka na kraji lesa, vmáčknutá mezi dvě políčka. Kromě toho nebyl přímo ve vesnici, ale asi 1,5 kilometrů za ní na kopci se sklonem 13 procent :-O. Já neměla auto, zato ale tři malé děti. Takže každé odpoledne na zahradě znamenalo naložit kočár až po střechu sazeničkami, kanystry s vodou, sváčou, plínkami, rezervním oblečením pro dva neposedné kluky a batole, to přivázat na záda do šátku a hurá do zahrady.

Tam na těžké, jílovité půdě tu rostl již dlouhá léta v perfektní monokultuře pýr. Ani to ale nedokázalo zabrzdit naše nadšení  – prostě jsme o pýru a jeho nekonečných oddencích věděli pramálo – jinak bychom asi spíš utekli zpět do města. Takže jsme optimisticky založili pár záhonků a přišel okamžik rozhodnutí, co na nich vlastně budeme pěstovat.

Už ani nevím, kdo s těmi semínky přišel. Tipovala bych ale na souseda, který choval ovce, holil sebe (a ovce taky) jednou za rok a na trhu prodával sýr, zeleninu a různé lektvary. Prý to bude něco jako mrkev, bílé ale jako petržel a chutnat to bude jako sladší brambora. To znělo zajímavě a tak jsme se do toho experimentu vrhli.

Jak na pěstování pastináku

Semínka, která byla k našemu úžasu větší než ta mrkvová, jsme koncem dubna zaseli asi 3 cm hluboko. Díky jejich velikosti se s nimi pracovalo lépe a už při setí se daly dodržet pěkné odstupy (zbytek by se musel později na takových 7 cm odstup vyjednotit). No a pak se nedělo dlouhou dobu nic – vůbec nic. Nevěděli jsme totiž ještě, že pastinák klíčí velice, ale opravdu velice pomalu. I na mrkev si člověk musí počkat, ale pastinák je v tomhle směru učitelem trpělivosti ve stylu velkých zenových mistrů.

Trvalo dobré 4 týdny, než se ukázaly mladé rostlinky. Na rozdíl od mrkve vypadaly první pravé lístky jako dvě srdíčka. A škola trpělivosti pokračovala. Pastinák totiž nejen klíčí, ale i velmi pomalu roste. Na fotce je vidět v popředí pastinák v polovině června, takže  už  2 měsíce od vysetí. Co rostlo rychle, byl plevel, který je samozřejmě potřeba odstraňovat, aby mladé jemné pastináčky neudusil. Na plevel pomáhá mulč, jak je i na fotce vidět.

Trochu jsme se obávali, že pastinák snad není spokojený s půdou, která byla velice vlhká, těžká, lepivá a spíš chladná. Mimo to jsme ji ani nijak nehnojili – náš první kompost ještě nebyl hotový a tak jsme jednoduše spoléhali na to, že je odpočatá. Ukázalo se, že to jsou přesně ty podmínky, které pastinák miluje. Naopak v čerstvě pohnojené půdě tvoří jen krátké, křivé a tenké kořeny.

A ještě jedna vlastnost je důležitá a hodně pozitivní hlavně pro zahrady, které nejsou přímo u domu, stejně jako naše tehdy. Tam je totiž nemožné neustále kontrolovat třeba slimáky, dvakrát denně zalívat, přikrývat, když už večer slibuje dost chladnou noc a podobně.

Pastinák naštěstí rozhodně není žádná citlivka. Je to prostě takový pohodový kolega, kterého hned tak něco nerozhodí. Díky svému hlubokému kořenu a bujnému olistění, kterým se sám stará o zastínění půdy, nezvadne hned tak, když se udělá sucho. Vodu samozřejmě potřebuje, ale nemusí to být každý den. Raději třeba jednou týdně, zato ale do hloubky. Na fotce je listí pastináku vidět vlevo dole vedle fazolek. Tohle je červenec a pastinák se tedy po 3 měsících dal konečně do růstu.

Slimáci si ho nevšímají. A to opravdu vím, o čem mluvím. Na tom zmíněném pozemku navečer vyráželi jako úderná jednotka ze skrytu pýrového lesa a dali se do čehokoliv, dokonce i do bramborové natě. Pastinák jim ale zřejmě nechutná.

Ani chladnější teploty mu nijak nevadí. Lze ho zasít hned, když na jaře trochu oschne půda – tím má i více času na vytvoření co největších a nejtlustších kořenů. Klidně ho ale můžeme sít až do konce května. Díky jeho necitlivosti na chlad ho můžeme nechat na záhonku tak dlouho, jak jen chceme.

 

Sklizeň a uskladnění

Pastinák  by mohl v půdě dokonce i přezimovat a my ho můžeme sklízet postupně. Fotka ukazuje zahradu v polovině října. Pastinák si ještě hoví vedle červené řepy.

To bych ale nedoporučovala, jestliže máte problém s hraboši, kterým taky moc chutná. U nás je to tedy jedna z posledních plodin, které se klidně až koncem října nebo na začatku listopadu přestěhují ze záhonku do  podzemního sklepa. Tohle zmiňuji kvůli tomu, že teplý, vykachličkovaný sklep není to pravé ořechové pro uskladňování kořenové a ani jiné zeleniny.

Uskladňování zeleniny je veliké téma samo o sobě, ke kterému se určitě vrátím v samostatném příspěvku. Zároveň je to ale něco, o čem se nemůžu v souvislosti s pastinákem nezmínit. Důvodem je, že budete nejspíš opravdu mít krásnou úrodu 🙂 a pak by bylo škoda, nevědět co s ní. Jestliže tedy nemáte to štěstí, mít takový ten staromódní sklep s hliněnou ušlapanou nebo cihlovou podlahou, tak bych vám doporučila zkusit si zeleninu na zimu „naložit“ do prázdného pařeniště.

Skladování zeleniny v zimě v pařeništi

  • Nejdřív pařeniště vyprázdníte, takže bude na zemi stát prostě jen prázdný rám s víkem.
  • Pokud tím vaše pařeniště ještě není vybavené, je ted‘ potřeba dolů připevnit jemné pletivo, kterým neprolezou hraboši.
  • Nyní přijde dolů nejlépe vrstva písku, na kterou můžete vedle sebe vyskládat například jednotlivé pastináky, mrkve, celery, červené řepy a jinou, hlavně kořenovou zeleninu. Zelenina by se neměla vzájemně dotýkat. Můžete zeleninu i kombinovat, to znamená, že nemusí být celá vrstva např. mrkve.
  • Takto vytvořenou vrstvu zeleniny zasypeme zase pískem, aby byla pokrytá, a můžeme s vrstvením pokračovat. Střídáme tak vrstvy zeleniny a vrstvy písku. Poslední vrstva je písková a úplně nahoru můžeme ještě dát vrstvu slámy. Pak už jen zavřít víko a zalézt za kamna.
  • V zimě pak můžete pohodlně jednu vrstvu po druhé podle vaší potřeby odkrýt a zeleninu odnést stejně čerstvou, jako by jste ji zrovna vyhrabali (což jste taky udělali) přímo do kuchyně. Samozřejmě je třeba všechno vždycky pěkně zahrnout a zakrýt pískovou peřinkou.
  • Ted‘ asi rozumíte, proč bych doporučila zeleninu v jedné vrstvě kombinovat – přece nechcete jíst celý prosinec jen celer, v lednu jen mrkev a v únoru jen pastinák, že ne 🙂

 

Mrazu se ale u pastináku opravdu obávat nemusíte, někdy se dokonce tvrdí, že jím jen ještě o něco víc zesládne. A tím se dostáváme k chuti a zpracování v kuchyni. Chut‘ je opravdu svébytná. I když vzhledem připomíná kořenovou petržel, chutná jinak, zemitěji a výživněji.

 

Co s pastinákem v kuchyni

Pastinák se dá křoupat syrový jako mrkev, nebo stejně tak nastrouhat na salát. Tím vynikne jeho sladká chut‘. Pro mě je ale opravdová hvězda až když se tepelně upraví. Jak na to? Kdo jste si už přečetli předcházející články o bobutopinamburu jakožto hrdinech mé zahrady, tak vás možná trklo, že recepty, které tam najdete,  jsou spíše exotičtější. A máte pravdu, já opravdu v kuchyni moc ráda experimentuji a inspiraci si hledám po celém světě.

Pastinák je ale svým charakterem tak uzeměný, spolehlivý a domácký týpek, který se nijak netlačí do nějakých extravagantních úletů. Tím se k němu hodí recepty spíš tradiční, kterým ale právě on dodá možná tu šarmantní špetku neobvyklosti. Takže se pojd’te nechat inspirovat – mně už se začínají sbíhat sliny v puse :-).

 

Jak připravit pastinák – celé menu od polévky po moučník na oslavu téhle skvělé zeleniny

 

  • Začneme u polévky – třeba téhle jemně krémové.  Prostě s cibulkou lehce pastinák oprančíme, zalejeme zeleninovým vývarem, uvaříme, rozmixujeme a polévku zjemníme třeba zakysanou smetanou. Posypaná třeba opraženými dýňovými semínky a pažitkou je fakt lahůdková.

  • Pastinák je ale fajn i  jednoduše na kousky nakrájený v bramboračce. U nás ale patří do každé pořádné zeleninové polévky, hlavně v zimě milujeme takový ten eintopf z pastináku a ostatní kořenové zeleniny, co zahrada dala. Lžíce v něm musí stát a pak nic v chladných dnech nezahřeje natolik spolehlivě. A vůbec nejlíp chutná vařený na podzimním ohni na zahradě pro ty, kdo pomáhají se sklizní 🙂

 

  • Pastinák je skvělý i jako přílohová zelenina. Na to ho oloupeme a nakrájíme na kolečka asi 0,5 cm silná. Jelikož může takový kořen mít ale klidně průměr i 8 cm, tak si ta kolečka rozpůlíme nebo rozčtvrtíme, zcela podle chuti. V hrnci je opečeme trochu na másle, můžeme přidat i najemno nasekanou cibulku. Podlejeme půl šálkem vody a na mírném ohni dusíme asi 10 minut, pastinák nepotřebuje dlouho. Pak ho dochutíme bud‘ solí, pepřem a špetkou muškátu – no a nebo jen trochou zeleninového bujónu.

 

  • Když byste chtěli pastinák jako přílohu třeba ke špagetám, tak postupujte jako nahoře a před servírováním přidejte nakonec ještě smetanu a parmezán a taky hrst čerstvých bylinek. Promícháme s těstovinami a vrhneme se na to.

 

  • Jednou z našich nejoblíbenějších způsobů přípravy je bramborovo-pastináková kaše. Nahradím jím asi polovinu brambor a kaši připravuji obvyklým způsobem – tedy brambory a pastinák uvařím na kostky nakrájené ve slané vodě, tu pak sliju a k bramborám a pastináku doleju asi čtvrtinu jejich objemu mlékem. Postavím na plotnu a když se mléko ohřeje, brambory a pastinák v něm rozšt’ouchám. Ochutím solí a muškátovým oříškem. Aby byla kaše fakt luxusní, přidám podle chuti, ale spíš víc jak míň másla. Dietní to není, ale zato fakt mňam 🙂 No a kdo to chce ještě víc mňam a míň dietní, tak si opeče ještě cibulku a tou hotovou kaši posype. Skvělé třeba k pečené rybě.

 

  • Pastinák je skvělý i pečený v troubě spolu s další zeleninou – zeleninu (mrkev, brambory, cukety, dýně, rajčata, papriky, cibule, lilky… cokoliv co máte a co vám chutná) prostě naskládáme na kousky nebo proužky nakrájené na plech, pokapeme olejem nebo máslem, posolíme a přidáme koření podle chuti (kmín, bylinky, pepř, papriku…) a pečeme v troubě. Lze i posypat oříšky nebo semínky. Podávané se salátem je to fakt zdravá dobrůtka.

 

  • No a taky u nás nezbytné je přidat pastinák do pekáčku, když se peče v neděli maso. Na to nejlépe prostě jeden nebo dva pastináky oloupu a vcelku je vložím k masu do št’ávy. Tím příprava přílohy končí 🙂 Pastinák krásně nasákne št’ávou a při servírování ho krájím na plátky stejně jako maso a nanejvýš ho ještě posypu pažitkou nebo petrželkou. Abych pravdu řekla, já osobně už pak žádnou jinou přílohu nepotřebuji (at‘ žije low carb).

 

  • Pastinák je kolega nejen nenáročný, ale taky všestranný a proto ho můžeme použít i ve sladké kuchyni. Ve středověku, než se začala používat cukrová řepa, to byl právě pastinák, z něhož se v našich zeměpisných šířkách vařil jakýsi hustý sladící sirup. Takže si můžete vyzkoušet pastinákový koláč. Do menší dortové formy s průměrem asi tak 18 cm budeme potřebovat: 200 g nahrubo nastrouhaného pastináku, 200 g namletých oříšků nebo mandlí a malou hrstků nasekaných vlašáků, 3 vejce, 3 pol. lžíce tvarohu nebo jogurtu, 2 pol. lžíce oleje nebo rozpuštěného másla, 3 pol. lžíce cukru, medu, březového cukru – ale to lze velmi zredukovat nebo vypustit, kdo má jako já raději chut‘ oříšků, 2 čaj. lžičky prášku do pečiva a špetku soli. Vše smícháme v míse a pečeme zhruba 45 minut v mírné troubě. Jako poleva se hodí čokoláda, citrónová a nebo pro nerozhodné jako takový kompromis mezi oběma variantami bílá čokoláda, do které lze nastrouhat kůru jednoho, horkou vodou omytého bio-citronu.

Takže vidíte – pastinák je opravdu ten nekomplikovaný a přátelský, skromný kolega, at‘ už při pěstování nebo i při zpracování v kuchyni. Byla by opravdu škoda ho na zahradě nemít! A to nejen pro nás lidi. Dobré je nechat alespoň pár do příštího roku v záhoně, kde vykvetou a přilákají nejrůznější hmyz. I pro něj je pastinák totiž pochoutka… no a taky krásně vypadá.

Z vykvetlého pastináku lze velice snadno sbírat semínka a ty si v příštím roce vyset. Kdo by pastinák chtěl by mít na zahradě už letos, měl by si pospíšit, sehnat semínka a šup s nimi do hlíny. V květnu je na to ještě čas.

… ale už se chýlí ke konci, takže honem rychle s pastinákem do záhonku!

Jestli se chcete pravidelně radit o tom, co vám v průběhu roku jak roste, jaké máte radosti a starosti na zahradě a jak vyzrajete na ten či onen problém, tak vám doporučuji přidat se do naší uzavřené skupiny na facebooku s názvem PĚSTUJME! Právě tam budeme taky mluvit a ukazovat si v průběhu roku, jak a co míchat na záhoncích tak, aby byly po celý rok vytížené a zelenina se vzájemně pozitivně ovlivňovala.

K tomu je dobré si přečíst eBook PĚSTUJME! PĚSTOVACÍ POMOCNÍČEK. Přínosné kombinace zeleniny v ekologické permakulturní zahradě, který si zde můžete zdarma stáhnout. Je to takový můj poklad, protože všech 14 návrhů kombinací jsem po léta sama vyzkoušela a zdokonalovala tak, aby byla zelenina nádherná a zdravá a záhonky pořád plné a trvale úrodné.

Tímto článkem tedy dnes sérii o třech hrdinech mé zahrady uzavírám, ale konec to být nemusí :-). Dejte mi určitě vědět, kdyby vás zajímalo, co ještě pěstujeme a jak na to, budu to moci zohlednit v budoucích článcích. No a než budou na světě, můžete si přečíst předcházející články o kovbojovi Bobovipanu Topinamburovi.

Tak vám i dnes přeju hodně pěstitelských úspěchů! A nezapomeňte sledovat nás na facebooku, at‘ vám neuniknou další novinky z permazahrady Kořenáč. Mějte se krásně a zcela květnově 🙂

 

 

 

 

 

Vaclava Preussl-Kroneberg
Naší vášní a našim posláním je již přes 10 let šetrné pěstování zeleniny, chov zvířat a zpracování vlastní úrody. Pomáháme každému, kdo v sobě ucítí touhu po návratu k přírodě, vydat se na cestu k soběstačnému způsobu života - a to jak prakticky, tak i na hlubší úrovni, protože tvá zahradla je zrcadlem tvé duše. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • CO SE MNOU MŮŽEŠ ZAŽÍT:
  • PĚSTITELSKÁ ROZCVIČKA PRO ZAHRADNÍ ALCHYMISTY
  • ZIMNÍ PĚSTOVACÍ VÝZVA
  • ROSTOUCÍ KALENDÁŘ s prac. listy
  • Workbook ALCHYMIE JÍCHOVÁNÍ
  • Workbook MULČOVACÍ MAGIE
  • PĚSTOVACÍ POMOCNÍČEK – legendární příručka zdarma
  • TŘI PRVKY PERMAKULTURY – seznamte se, prosím :-)