MOBILNÍ KURNÍK – SLEPICE JEDOU NA DOVOLENOU! Jak ho postavit a jaké výhody má pro vás i pro slepice

Venku leje jak z konve, a všechny slepice vypadají… inu jako zmoklé slepice. Takže z nich dnes filmové hvězdy nebudou – a já místo videa napíšu zase jednou klasický článek.

Možná je to ale dokonce lepší. Takto vám můžu na fotkách pěkně krůček po krůčku ukázat, jak a proč by se i vám mohlo vyplatit, o takovémto kurníku uvažovat.

Už i pár slepiček vám zajistí nejen pravidelné zásobování vajíčky, ale taky zimní péči o vaše záhonky!

A kromě toho tak uděláte krok pryč od nelidských velkochovů.

 

 

Začněme ale popořádku…

Jak jsem vůbec ke slepici přišla

Když jsem byla malá holka, hlídala mě často babička. Maminka ještě studovala, takže jsem s babičkou trávila opravdu hodně času. Možná proto jsem dnes tím člověkem, kterým jsem. Babiččina zahrádka se mi zažrala pod kůži – a taky její slepice.

Babička měla vždycky přesně čtyří slépky – jak to svou hezkou hanáčtinou říkala. Ty měly kurník mezi garáží a kůlnou, a v něm bylo místa asi jako v průměrné kuchyňské skříňce. Bohatě jim to stačilo. Ke kurníku patřil ještě výběh tak asi dva na tři metry, jehož součástí byl kompost.

Tam babička i děda s láskou nosili všechny odřezky z kuchyně – a děda slepičkám někdy extra vyvařoval. Většinou to byly št’ouchané brambory se spařenýma kopřivama – slepičí pošušňáníčko.

Proč to povídám?

Aby se nikdo nedivil, že mám pro slepice slabost.

A že mám kromě zahrádky zažrané pod kůži i to, že je potřeba se o tvorečky mě svěřené dóóóbře postarat.

Prostě jim zajistit co nejkrásnější život.

A že se péče promítne na výsledku.

To platí mimochodem o KAŽDÉ INVESTOVANÉ PÉČI.

Jak přesně opečovat na podzim půdu se krok po kroku dozvíte TADY.

 

Tak asi už tušíte, že mě tedy slepice neminuly. Ba naopak. Leda že jich ted‘ mám desetkrát víc než babička (ta by ze mě myslím měla radost). No a jak tak roky se slepicemi plynou, uvědomuju si pořád víc, co mě právě slepice dnes a denně učí:

Dávat a brát

Píšu to úmyslně v opačném pořadí, než se obvykle říká. Protože ten vztah ke slepici začíná dáváním z naší strany. Když se  rozhodnete pro pár slepic, musíte si nejdřív vyjasnit několik věcí:

  • KDE BY MOHLY BYDLET?
    Budou potřebovat nějaký kurník. Ten by měl ochránit před nepřízní počasí a taky v noci před dravci. Nemusí být vytápěný - jen dobré větrání je podmínkou. Na noc potřebují slepice bidlo, na kterém mohou sedět a spát.
  • JAKÝ POTŘEBUJÍ VÝBĚH?
    Kde je pro něj to správné místo? Mělo by tam svítit sluníčko, ale najít se i stinné místo. Ideálně je v něm pár keříků a stromků. Velikost musíme přizpůsobit počtu slepic.
  • KAM BUDOU KLÁST VEJCE?
    To nemusí být žádná věda. V kurníku můžeme rozestavět pár košíků nebo bedýnek s podestýlkou ze sena nebo slámy. Slepice to ocení!
  • A ČÍM JE KRMIT?
    Na trhu jsou různé směsi, paleta doplňků a kdesi cosi. To nebude potřeba - stačí třeba pšenice a pak odkrojky zeleniny, plevel a občas jako mlsku třeba právě brambory nebo těstoviny. Podmínkou je vždy dostupná čistá voda - slepice toho vypijí opravdu hodně!
  • ... NO A KDO JE BUDE ZAVÍRAT A POUŠTĚT?
    To bývá často kamenem úrazu. V dnešní době nejsme zvyklí obětovat svobodu svého času nějakým povinnostem a už vůbec ne slepicím. Ale i zde nám může pomoci příroda ruku v ruce s technikou: Do kurníku jdou slepice úplně samy a otevřít a zavřít ho může automatické zařízení. Pokud je na sluneční energii, tak je to prostě úplně high tech 😀

Tohle jsou jen ty ryze praktické úvahy.

Ale když jsme upřímní, jde hlavně o to, zda máme v našem životě „místo“ pro tvorečky, kteří jsou na nás závislí.

A když řeknu místo, myslím tím jednak to fyzické, ale taky místo v rámci našeho životního stylu. 

Omezený prostor: Jak najdu na zahradě místo pro slepice, aniž by ho trvale zabíraly?

Ted‘ ale budeme mluvit hlavně o tom místě u vás na zahradě. Možná vám při čtení už začalo vrtat hlavou, kde by čistě teoreticky ten výběh pro slepice a kurník mohl stát právě u vás.

A možná se hned přidal pochybovačný hlásek a našeptává vám:

„Nemáme na to místo, ani na kurník – a na výběh už vůbec ne! A taky by takový kurník určitě stál majlant, zapomeň na to!“

Ale víte co? Možná pro vás mám řešení za pár šupů a hlavně aniž byste museli volit pevné místo, které tak trvale obětujete ze zbývající plochy.

Kočovné slepice

Jak se počet našich slepic rozrůstal, stáli jsme před podobným problémem. Jak jen ty holky ubytovat, aniž bychom museli budovat novou pevnou stáj? Řešení se nabídlo úplně samo, když jsme vyklízeli stodolu. Stál tam totiž v koutě ještě prastarý přívěs za auto.

No a protože se při vyklízení našlo i pár prken, měli jsme náhle docela jasnou představu, jak ten problém s místem vyřešíme: Slepice budou jezdit na čundr.

Ukážu vám, jak vznikal jejich obytný přívěs – podobně by to v menším měřítku pro 4 slepice bylo možné postavit třeba na stará kolečka jako podvozek.

🙂


Nejdřív vznikla na bývalé nákladní ploše přívěsu budoucí obytná plocha. Tu jsme zvolili tak velkou, abychom pak byli schopni hotovým „karavanem“ projet všemi brankami a mezi všemi stromy, které máme na pozemku.

Dalším krokem bylo vybudovat nosnou konstrukci stěn a rozhodnout, jaký sklon bude mít budoucí plechová střecha, kolik oken pro slepice naplánujeme, kde bude východ z kurníku a kde budou dvířka, kterými se my dostaneme dovnitř.

Pak už se mohly stěny začít obíjet modřínovými prkny, která nám zbyla od stavby našeho domu.

 

Zde už to začíná vypadat jako to, co to má nakonec být 🙂 A hlavně už je to pod plechovou střechou!

 

Také uvnitř vznikají opravdu hezké detaily. Nejpraktičtější vychytávka je umístění hnízd, kam budou budoucí obyvatelky klást vejce tak, že je možné zvenčí odklopit jejich strop a vajíčka pohodlně vybrat, aniž bychom se museli nějak soukat dovnitř dvířky. To je opravdu NÁPAD STOLETÍ.

Zvenku to vypadá takto:

A takto luxusní je pohled do líhní zevnitř:

Samozřejmě že nesmí chybět bidla. Bez nich by to bylo jako hotel bez pohodlných, čistě povlečených postelí:

Tak a ted‘ už se mohou nastěhovat první obyvatelé. V popředí je vidět jednoduchou sít‘, která slouží jako plot na ohraničení určité plochy, kterou mají kočovnice k dispozici. 

Je to totiž samozřejmě něco za něco: Kočovné obyvatelky karavanu dostanou něco, co ostatní slepice nemají – co pár dní nový výběh plný nových báječných červíčků a žížal.

Náš mobilní kurník stačí co do velikosti až pro 14 slepic. Samozřejmě, že to je pro malé zahrádky až moc.

Klidně bychom ale mohli postavit i menší. Jako podvozek se toho dá použít spousta – třeba stará kolečka, vozíček a podobně. A jako vlastní „stáj“ by slepice nepohrdly třeba ani starou skříňkou – samozřejmě trochu upravenou a vybavenou.

A co z toho máme my? 

  • decentně pohnojené záhonky, aniž bychom tam ten drůbeží hnůj museli tahat. Prostě tam během zimy občas přesuneme slepičí karavan…
  • nakypřenou a prohrabanou půdu,
  • vyzobané klíčící plevele,
  • zlikvidovaná vajíčka slimáků tam, kde je to nejvíc potřeba
  • no a samozřejmě vajíčka a v případě mladých kohoutků taky bezva nedělní oběd, až dozraje jejich čas.

 Slepičí pracovníci jsou jeden z kroků ke zdravé půdě a prima úrodě napřesrok. Jak opečovat na podzim půdu i jinak se krok po kroku dozvíte TADY.

Víte, co je na takovémto jídle to nejchutnější? Že absolutně všechno, co je na talíři, vyrostlo a žilo přímo zde, u nás v Kořenáči.

Mimochodem:

To jsem po babičce rozhodně nezdědila – tu schopnost svou milovanou slepičku jednoho krásného dne zanést ke špalku a … však víte.

Babička si tam tu slépku zanesla pod paží, ještě jí něco zašeptala do peří, ale v druhé ruce už držela sekerku.

V tomto byla prostě pragmatičtější než já. Vyrostla v jiné době a znala nutnost muset ukončit život váženého a milovaného zvířete.

K nám musí přijít kamarád, který to má podobně nastavené.

Než ale přijde tento den, užívají si slepice každý den dosytosti. Víte, někdy, když je tak pozoruju, přeju si být jako ony. Neřešit zbytečně, co bude za hodinu, za dva dny, za měsíc. Prostě se radovat z každé žížalky ted‘ a tady.

Jako tahla dorůstající kuřata:

S touhle radostnou energií, jak vyběhnout do nového dne, se dnes s vámi loučím a přeju vám z celého srdce:

Bud’te jako slepice!

 

 

 

Venda Preußl-Kroneberg
Naší vášní a našim posláním je již přes 10 let šetrné pěstování zeleniny, chov zvířat a zpracování vlastní úrody. Pomáháme každému, kdo v sobě ucítí touhu po návratu k přírodě, vydat se na cestu k soběstačnému způsobu života - a to jak prakticky, tak i na hlubší úrovni, protože tvá zahradla je zrcadlem tvé duše. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře
  1. Mirek napsal:

    Zdravím a děkuji za perfektní článek. Mě vlastně zaujako to, jak popisujete, že by to stálo majlant – postavit kurník. Ta finanční stránka věci ji zajímavá. Můj otec, nyní čerstvý důchodce si chtěl postavit kurník sám. Já mu navrhl, že ho objednám již hotový a protože je běžně prodávám, tak že to bude za nákupku. Nedal si říci a postavil si kurník sám. Má činnost, materiál mu ležel na zahradě, ale hlavně má čas. Když tohle všechno hodí do kalkulačky normálně pracující člověk, tak je na vážkách, vyplatí se nebo nevyplatí? Někdy to je na hraně. U podnikatele, nebo zaměstnance s vyšší hodinovkou se zase nevyplatí sáhnout ani na kladivo. Každopádně článek super a téma zvlášť v dnešní době aktuální. Přeji krásný den, M.B 🙂

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • TUDY DO MÉHO SVĚTA -klikni na obrázek pro víc informací:
  • ALCHEMISTIC GARDENING – PROGRAM CELOROČNÍHO PĚSTOVÁNÍ NA ZAHRADĚ S PŘESAHEM, V LEHKOSTI A S RADOSTÍ
  • ALL MY YEAR IS A CEREMONY – KOLO ROKU s měnícími se energiemi v přírodě a uvnitř nás
  • QUEEN OF ELEMENTS – Síla živelné ženy
  • ROSTLINOMLUVA – Nauč se komunikovat s rostlinami!
  • KNIHOVNA PĚSTITELE ALCHYMISTY – pojď do mého světa za speciální cenu!
  • PĚSTOVACÍ POMOCNÍČEK – legendární příručka zdarma
  • TŘI PRVKY PERMAKULTURY – seznamte se, prosím :-)