Asi před rokem jsem o tomto fenoménu slyšela úplně poprvé.
Anglicky někdo zmínil WITCH WOUND – zranění čarodějek.
I když mi chybělo vysvětlení, věděla jsem okamžitě instinktivně, o co se jedná.
A taky, že si sama tohle zranění nesu.

V tomto článku Ti chci napsat o tom, co takové zranění je, odkud pochází, a taky jak poznáš, že ho máš.
No a protože jsme zde na stránce mého zastřešujícího projektu Permazahrada Kořenáč, řeknu Ti také, jakou souvislost vidím mezi zraněním čarodějek a našimi zahradami – a proč by nás mělo zajímat.

Zranění čarodějky: Co to je?

Kdybych měla tohle zranění definovat, označila bych je jako duševní trauma, které vzniklo jako důsledek pronásledování žen (ale i některých můžů), kteří nějakým způsobem tančili z řady.

Možná byly sebevědomé a svéhlavé.
Možná jen neobyčeně krásné, šarmatní a neodolatelné.
Možná byly majetné – ať už vlastní obchodnickou šikovností, díky věnu, nebo jako dědičky.
Možná je jejich muži zbožňovali a chovali se k nim proto jinak, než bylo obvyklé.
Možná ani v dospělosti neztratily spojení se svou hlubokou, instinktivní stránkou.
Možná dokázaly vytušit budoucí události.
Možná oplývaly inteligencí a uvažovaly ve větších souvislostech než ti, kteří si moudrost nárokovali pro sebe.
Možná se vyznaly v bylinách a dokázaly jejich pomocí uzdravovat.
Možná se jim ne vždy podařilo nemocné a zraněné zachránit.
Možná rozuměly přírodě a zdálo se, že je i živly poslouchají.
Možná byly silné a moudré – a možná všechno výše jmenované najednou.

Každopádně se z těchto a dalších důvodů nenechaly zařadit do mocenských struktur své doby, a to jim přineslo zavržení vlastní rodinou, odloučení od svých milovaných, odmítnutí a zradu od těch, koho pokládaly za přítele, družku, nebo spojence.

Zakusily vyloučení z většinové společnosti, na jejímž okraji se po zbytek života musely v polostínu, nouzi a bídě schovávat. Někdy ale ani to nestačilo a došlo na mučení, mrzačení a nebo i brutální zabití – upalování „čarodějnic“ je přitom jen jednou z možností.

ZRANĚNÍ ČARODĚJKY chápu proto jako zděděné trauma (tento fenomén vysvětluje epigenetika), které ještě dnes ovlivňuje naše chování. Přitom není nutné, aby výše popsané zkušenosti prokazatelně zažily naše přímé předkyně. Stačí fakt, že jsme součástí stejného morphogenetického pole a že jsme všichni napojeni kolektivní podvědomí.

Jak poznáš, že i Ty sebou nosíš zranění čarodějek?

Na rovinu?

Dokud žiješ život přesně podle toho, jak to po Tobě chce Tvé okolí – rodina, škola, manžel a děti, šéf a pro jistotu i sousedé, dokud se držíš přesně na vyšlapané cestě a na to, co je vlevo, vpravo a za obzorem ani nepomyslíš, dokud Ti stačí vědět to, co pro Tebe někdo předžvýkal, vědecky podložil a otestoval – TAK SE NEMUSÍŠ BÁT, ŽE BYS NĚCO TAKOVÉHO POCÍTILA.

Jsem si ale skoro jistá, že pak bys tento článek nedočetla až sem a nebo bys možná už před nějakou dobou pohoršeně odešla z mého pole působení.

Taky já jsem o něčem takovém neměla ani páru, dokud jsem netoužila pozvat do svého života a podnikání opravdovou hloubku a dokud jsem nezačala do toho „bytelného“ tématu zahradničení přidávat koření těch pozorování, o kterých se v zahradnických knihách nepíše.

Zranění čarodějek začne pálit až v ten moment, kdy si vykročíme pro náš plný potenciál a kdy chceme od života nejen přežití, ale taky všechnu jeho šťávu.

Jaký je to pocit?

1. Začnou Tě magneticky přitahovat témata, metody a obory, ve kterých cítíš svůj potenciál. Může to být něco úplně jiného, než co jsi roky studovala a prostě mimo Tvé zajeté profesní koleje. Může to být nějaká forma uzdravování – ale nemusí. Může to být něco ezoterického – ale nemusí. SPOLEČNÝM JMENOVATELEM JE FAKT, ŽE JDEŠ DO SVÉHO PLNÉHO POTENCIÁLU.
   A to je ten moment, kdy se čarodějnické jizvy ozvou v podobě IRRACIONÁLNÍ BARIÉRY STRACHU, KTERÝ TI NEDOVOLÍ JÍT TAM, KAM TĚ TO TÁHNE. Nejsou to jen obvyklé obavy z něčeho nového, ale fakt OHROMUJÍCÍ STRACH O ŽIVOT.
2. Možná navzdory obavám přece jen vykročíš a pak to přijde: OHROMUJÍCÍ OBAVY, JAK BUDE KDO REAGOVAT. Bojíš se názoru rodiny a známých, je Ti špatně z toho, že by Tě někdo viděl mluvit veřejně na sociálních sítích.
3. Když už se rozhoupeš do akce a začneš se veřejně projevovat, MÁŠ STAŽENÉ HRDLO, KNEDLÍK V KRKU, PRÁZDNO V HLAVĚ – a když i tohle překonáš a pustíš kousek sebe do světa (je jedno, jestli je to živé vysílání, psaný příspěvek na sítě nebo jen komentář), máš pocit, že to bylo trapné, že to nemá hlavu a patu a že Tě stejně nikdo nepochopí.
4. Čímž jsme u STRACHU Z NEPOCHOPENÍ – máš potřebu zalíbit se a posloužit svým projevem všem. Když na Tebe někdo reaguje negativně, hejtuje Tvé sdílení a práci, je ti na omdlení a nejraději by jsi se vrátila do bezpečí šedého, nenápadného života.
5. Možná se věnuješ svému poslání, ale ohromují Tě obavy, ŽE SVOU PRACÍ NĚKOMU UBLÍŽÍŠ. Držíš se proto raději zpátky a nedovolíš si jít hlouběji a dál. Tvůj strach, že to co děláš, nebude perfektní a „správně“ a že Ti někdo vyčte neschopnost, Tě nutí nechat si miliónkrát ověřovat a potvrzovat vlastní svůj úsudek od „autorit“ a nedůvěřovat vlatním schopnostem.
6. Pociťuješ OBROVSKÉ OBAVY ZE ZTRÁTY TVÝCH BLÍZKÝCH a že jim tím, co děláš, bude nějak ublíženo. Že to budou oni, kdo budou nějakým způsobem potrestáni za to, čeho jsi se Ty odvážila.
7. Nejspíš citíš NEDŮVĚRU VŮČI OSTATNÍM ŽENÁM. Máš možná jednu, dvě důvěrné přítelkyně a než se otevřeš někomu dalšímu, trvá to velice dlouho. Přijde Ti přirozenější důvěřovat mužům.
8. OD AUTORIT (VLÁDY, NADŘÍZENÝCH, UČITELŮ, POLICIE) OČEKÁVÁŠ SPÍŠ NĚCO ŠPATNÉHO, NEŽ PODPORU A OCHRANU. Tvá automatická reakce je nedůvěra a rebelování. Tíhneš ke skupinám a lidem, kteří nabízejí nějaká vysvětlení, proč autoritám nelze důvěřovat. Hledáš řešení v antiautoritativních přístupech k výchově a společenským uspořádáním.
9. Je možné, že budeš pociťovat irracionální a zdánlivě bezdůvodný STRACH Z ŽIVLŮ – budeš se bát OHNĚ (např. kontrolovat neustále, zda jsi vypla sporák), VODY (plaveš jen tam, kde dosáhneš na dno a nikdy v kalné vodě), ZEMĚ (např. uzavřených, těsných prostorů a nebo se budeš štítit zašpinit si ruce hlínou), KOVU (ostrých předmětů, nožů a vůbec zbraní) a taky DŘEVA (budeš se bát v lese a pocítíš fóbie z hadů, pavouků nebo myší).
10. Taky PŘIROZENOST, PŘÍRODA A JEJÍ CYKLY jsou pro Tebe spíš zastrašující – bojíš se tmy, ale i slunce a jeho působení (na Tvou kůži), odpuzují Tě tělesné projevy, štítíš se vlastní menstruace, potu a každé „špíny“. Pociťuješ nedůvěru a skepsi vůči erotice a každému sexuálnímu projevu.

Samozřejmě, že nemusíš pociťovat všechny výše uvedené příznaky. Mohou se ukázat najednou – a nebo s jedním zatočíš a přijde další.

Prosím uvědom si jednu věc: 
Všechny příznaky (tyhle ale i ty normální, třeba když jsi nachlazená) zde nejsou, aby Tě otravovaly, ale aby Ti ukázaly cestu, jak se dostat ZPĚT DO TVÉ PLNÉ SÍLY, ZPĚT DO TVÉHO PLNÉHO POTENCIÁLU.

Stejně jako Tě horečka, únava a bolest hlavy nutí dovolit si klid a odpočinek, tak Ti i příznaky Tvé čarodějnické rány ukazují, kam se podívat a kudy vede cesta k rozvinutí celé své velikosti, POKUD SI DOVOLÍŠ PROJÍT JIMI PŘÍMO STŘEDEM.

Proč by zahradnice mělo čarodějnické zranění zajímat?

Vycházím z toho, že kdyby Ti téma zahrady a pěstování bylo úplně cizí, tak by jsi se nejspíš na můj blog vůbec nedostala. Podobně je to asi i s prohloubením ryze pěstovacích témat za hranice čiré biologie – to by jsi tento článek nedočetla až sem 🙂

Já osobně zahradu nevidím jen jako dekorativní rozšíření domova, zelený obývák a továrničku na domácí jídlo. Ano, je pro mě tohle všechno – ale navíc ještě místem, které se nám nabízí, abychom se v něm a na něm učili všeobecně platné PRINCIPY A ZÁKONITOSTI VZNIKU, RŮSTU A TRANSFORMACE.

Jen tak mimochodem:
Ten moment, kdy jsem začla takto uvažovat a dokonce o tom chtěla i veřejně mluvit, byl moment, kdy jsem si tu svou čarodějnickou jizvu začala citelně uvědomovat . Opravdu nemluvím teoreticky o něčem neprokazatelném, ale pouze o tom, čím jsem si sama procházela a nadále procházím.

Na zahradě a při pěstování krásně vidíme, jak se prolínají oba světy: Ten školní fyzikou, biologicky a chemicky prokazatelný – a ten, který chápeme mimosmyslově. Vidím tam, že se rozhodně nevylučují, existují paralelně a že jsou nám oba přístupné – POKUD SI TO DOVOLÍME.

Rozumět pěstování různých rostlin a jejich použití:

• Není jen o biologii – je to vstup do jejich „dimenze existence“.
• Není to o návodech, jak na to – je to o schopnosti vykomunikovat to přímo s nimi do našich konkrétních podmínek.
• Není to o náhodě – je to o napojení se na místo a o cílené spolupráci s živly a přírodou.
• Není to jen o staletích metodou pokus a omyl – je to o vnuknutí, channelování a mluvení s krajinou, zvířaty a rostlinami.
• Není to o ovládnutí přírody – je to o chápání sebe sama jako její součásti a kanálu jejího působení.
• Není to o matérii – je to práce s energiemi Života jako takového.
• Není to o nakrmení těla a doplňku jeho léčby – je to o výŽIVĚ a hloubkovému uzdravení na spoustě úrovních naší bytosti.

Tohle chápaly generace šamanek a léčitelů, kořenářek, porodních bab, mágů a čarodějek před námi.  Zranění, která jim byla způsobená za to, že žili naplno svůj potenciál, teď často neseme a pociťujeme i my, jejich pravnučky.

Jejich schopnosti jsou nám přístupné stejně, jako byly jim.
Jen si potřebujeme troufnout a vykročit.

Abych nám usnadnila první krůčky na téhle cestě, uspořádala jsem webinář AKTIVACE TVÉ SCHOPNOSTI KOMUNIKOVAT S ROSTLINAMI, na jehož záznam se můžeš podívat níže. Dozvíš se, proč je přímá komunikace s rostlinami nejen možná, ale také velice přínosná, ať už jsi zahradnice, zahradní architektka, botanička, floristka, kuchařka a nebo bylinkářka a léčitelka.

Ve vizualizaci (začíná na 1:12) pak aktivujeme ten moment ve Tvém životě, kdy už ke komunikaci došlo a který možná zapadl do skladiště zážitků. Nechej na sebe působit jeho kouzlo a nechej ho vzbudit v sobě celou jeho magii.

Pokud Tě tento úvod zaujme – zvu Tě srdečně na pokračovací trénink ROSTLINOMLUVA – a hlavně nezapomeň:

JESTLIŽE POCIŤUJEŠ URČITÝ STRACH A ROZECHVĚNÍ UDĚLAT DALŠÍ KROK, JE TO NEJSPÍŠ TVÁ VLASTNÍ RÁNA ČARODĚJEK. MŮŽEŠ SE JÍ NECHAT ODSTRAŠIT – ALE VĚŘ MI: CESTA DO TVÉ VLASTNÍ PLNÉ SÍLY NEVEDE JINUDY, NEŽ PŘÍMO STŘEDEM.

KDYŽ SE ODVÁŽÍŠ JÍT TAM, KAM TĚ TO ZÁROVEŇ TÁHNE A TY SE PŘITOM BOJÍŠ, UZDRAVUJEŠ NEJEN SEBE, ALE TAKÉ CELÉ KOLEKTIVNÍ POLE.

NĚKDY SE ŘEČ ROSTLIN MŮŽE ZDÁT NESROZUMITELNÁ, MOHU TI ALE ZARUČIT,
ŽE SE I TY MŮŽEŠ NAUČIT S NIMI KOMUNIKOVAT:

 

Objevíš svou vlastní Rostlinomluvu,

pochopíš své jedinečné propojení se Zemí díky nim,

naučíš se interpretovat jejich poselství, důvěřovat tomu, co od nich uslyšíš,

a porozumíš, jak důležitou roli hraješ pro Zemi PRÁVĚ TY.

TO MĚ ZAJÍMÁ