LUXUS & PERMAKULTURA
Jak a proč je dobré bořit vlastní limity
Volím název dnešního příspěvku záměrně trochu provokativně.
Možná.
Aspoň mě by před několika lety přinejmenším upoutal – možná i trochu pohoršil.
Brnknul by mi na strunku, ke které patří písnička:
„Spokojím se s málem.
Kupovat nové, znamená že jsem si nechala nabulíkovat potřebu, kterou zřejmě vůbec nemám.
To starý mi stačí, je to pro mně dost dobrý.
Koupit nové je až ta úplně poslední možnost.
Opravím to, co mám.
Jo, je s tím fuška, jen těch oprav, je to těžký a nešikovný, ale mám to tady.
Když koupit, tak použitý.
Stojí to nějaký peníze – to bude zlodějina!“
Dnešní příspěvek bude o luxusu, který jsem si dopřála, i když jsem kvůli tomu musela zbourat pár hodně silně zakořeněných programů.
A bude o tom, co všechno se díky tomu změnilo.
A možná bych měla pro začátek poznamenat:
Nemám z toho, co popisuju žádný peníze, provizi nebo tak něco.
Jsem jen bezmezně nadšená, ba přímo zamilovaná, a chci to s vámi sdílet.
1. SETKÁNÍ:
BYLA TO PROSTĚ LÁSKA
Bylo to v roce 2019. O rok napřed jsme dostavěli náš slamák, během stavby se taky na nejvyšší hoře Bavorského lesa vzali – no a teď jsme to všechno chtěli pořádně oslavit. Jeden s hostů nám jako dáreček přinesl naši první měděnou lopatku.
Tím to vlastně začalo. Že existuje měděné zahradní náčiní, o kterém se proslýchá, že je nějak zvláštně prospěšné pro půdu – to jsem už věděla. Ale nikdy jsem ještě neměla žádný exemplář v ruce. Až do onoho dne.
Měď se nablýskaně leskla, rukojeť z hlaďounce obroušeného bukového dřeva a pak ještě – coby punc kvality a luxusu – ten malý štítek se šnečí ulitou. Zatajil se mi dech.
První myšlenka, která mě napadla, byla: „Týbrďo, tak to je luxus. TÍMTO teda hrabat do hlíny určitě nebudu. Vždyť by se to zašpinilo!“ Kromě toho, přiznávám, jsem netušila, na co by mi taková ruční lopatička měla vůbec sloužit. Nevím jak vy, ale já jsem do té doby byla spíš na ty hrubší práce a za tím vězelo neviditelné, leč přítomné přesvědčení:
Práce na zahradě prostě je fuška – buď se s tím smiř a nebo si najdi jinýho koníčka.
Některý věci se prostě ulehčit nedají.
No, zkrátím to:
Na podzim jsem bez lopatičky do zahrady nešla. Doprovázela mě všude a víte co? Jednak jsem se na ni nemohla vynadívat (i když už se tak neleskla), ale co je důležitější: Začal se vkrádat takový vznešený pocit SEBELÁSKY – a ten mi byl nový a nově příjemný, povznášející a inspirující.
Byl to prostě rozdíl, jestli kvůli jedné mrkvi do polívky hantýruju s velikým a těžkým, starým, obyčejným rýčem (nic proti němu, je na svoje úkoly bezva!) – a nebo rychle a chytře použiju tu lehkou a ostrou, lesklou a elegantně v ruce příjemnou lopatičku.
Zapomeň chvilku na to, že dobrý je jen to, co znáš a“už vždycky“ to tak děláš. Zkus se otevřít myšlence:
PRVNÍ LEKCE O LUXUSU A PERMAKULTUŘE TEDY ZNĚLA:
Zapomeň na „TO MI STAČÍ, TO JE PRO MĚ DOST DOBRÝ, VÍC NEPOTŘEBUJU!“
NĚCO, CO PŘESAHUJE MOJE ZKUŠENOSTI, NĚCO, CO VNÍMÁM JAKO ZBYTEČNĚ „BLÝSKAVÝ A LUXUSNÍ“ MI MŮŽE:
– usnadnit a ulehčit práci,
– dát všedním úkonům punc vyjímečnosti, krásy a důležitosti,
– udělat z obyčejné, nutné práce akt sebelásky
– a z uhoněné zahradnice pocitově královnu se třpytivým žezlem!
2. SETKÁNÍ
PLECÍ SMYČKA
Už asi tušíte. Stalo se, co se stát muselo. Lopatička byla teprve začátek.
Díky ní jsem se totiž chtěla jen tak nakouknout, co kromě ní „mají ještě“ a jak je to s tou mědí. Proč by mělo měděné (někdy se píše bronzové) náčiní být pro zahradu, půdu a úrodu prospěšnější, než železné nebo nerezové?
Jako první jsem opět narazila na vlastní hluboké přesvědčení.
Znáte to taky? Někdy to bývá zkušenost – většinou ale je to něco, s čím člověk vyrostl, co kolem sebe slýchával a čemu úplně automaticky uvěřil (no a pak – jak jinak – si to potvrdí pár zkušenostmi a má „jasno“.)
„TO SI JEN VYMÝŠLEJÍ, ABY TO ZA TY PRACHY PRODALI.“
Naštěstí už mi ale bylo trochu jasnější, že tyhle programy v hlavě nemusí mít vždycky pravdu.
Že je potřeba se na ně podívat a nebrat je zcela nekriticky za jedinou platnou pravdu – i když se mi celý permakulturní, eko, bezobalový a no plastic svět uvnitř ve mně spojenými silami snaží nabulíkovat špatný svědomí.
– JSOU BEZÚDRŽBOVÉ – nerezaví a kromě očištění a naleštění není potřeba se starat. (a teď to, čemu se mi nechtělo věřit, prográmek o vychytralých vydřiduších v mé hlavě si fakt smlsnul 😀 ) – NEJSOU MAGNETICKÉ – ČÍMŽ MAGNETICKY NENABÍJÍ PŮDU – to má prý příznivý dopad na dvě hodně důležité „problémové“ oblasti snad každého zahradníka: (Přiznám bez mučení: To vysvětlení k těm posledním bodům si budu muset ještě pořádně přečíst a nastudovat, nepochopila jsem na první dobrou.
CO JSEM ZJISTILA O MĚDĚNÝCH NÁSTROJÍCH A JEJICH PŘÍNOSECH PRO PŮDU, ZAHRADU A PĚSTOVÁNÍ?
– LZE JE PODLE POTŘEBY BROUSIT NEBO VYKLEPAT BOULE – materiál je na to dost měkký.
– PRÁCE S NIMI JE LEHČÍ – jsou hladké a ostré, čímž kloužou půdou jak máslíčkem.
– DODÁVAJÍ PŮDĚ MĚĎ – což podporuje zdravý růst naší zeleniny.
– PŮDA LÉPE ZADRŽUJE VLÁHU
– SLIMÁCI JSOU IRITOVÁNI A NECHÁVAJÍ ROSTLINKY NA POKOJI
ALE – TEĎ PO PÁR LETECH MOHU POTVRDIT:
NEVÍM SICE, PROČ TO TAK JE, ALE MOJE ZKUŠENOST TO DO PUNTÍKU POTVRZUJE.
I když jsem ještě nebyla úplně přesvědčená, zvědavost mi nedala a jako další jsem si objednala malé náčiníčko, které mě zaujalo především tím, že jsem ho ještě nikdy neviděla – ne na sucho a už vůbec ne v akci.
Plecí smyčka se tomu říká. No, nechci aby to znělo jako přehánění, ale tohle náčiníčko bylo ZJEVENÍ. Ona lopatka je fajn, ale přece jen ji nepotřebuji každý den. Tahle smyčka se mi stala ale tak věrnou průvodkyní, že ji (a teď se prosím nesmějte! 😀 ) NOSÍM SEBOU V KABELCE.
Proč?
Jednak je lehounká a krásná a člověk nikdy neví, co kde bude potřeba okopat, no ne?
A taky – jo, já vím, to už je fakt ulítlý – se mi prostě tak moc líbí a srdíčko mi vždy radostí poskočí, když ji vidím.
ZDE JE KRÁTKÉ VIDEO O SMYČCE V AKCI (A TAKY O KOPŘIVÁCH JAKO MULČ A O INVESTOVÁNÍ DO SEBE- poslechněte si, jak o tom „drahým“ náčiní mluvím po roce a půl zkušenosti s luxusní mědí a taky práce na mých limitech ohledně nutnosti a investic. Už je to hodně jiný kafe!
3. SETKÁNÍ
SE ZÁŘNÝM JEDNOROŽCEM
Jestli jste se koukali na video tak jste asi už postřehli, že se moje nastavení vůči zbytečnosti investicí do kvalitního nářadí pořádně změnilo. Zatím jsem ale uvažovala v malém měřítku a dopřávala si jen ty drobné nástroje, které nestály takový balík.
Něco málo jsem tedy už pochopila o smyslu
- dopřání si kvality
- investování do sebe
- užívání si krásy jen tak, z radosti – bez nějaké 100% nutnosti.
Další stupínek MÉHO VÝVOJE SMĚREM „DOVOLIT SI“ už se ale začal rýsovat na obzoru – JEDNOROŽEC. Myslím že správný název bude něco jako „KYPŘÍCÍ HÁK“. Když mu říkám JEDNOROŽEC, tak to krásně vystihne i to, jak je mi vzácný a pohádkově nádherný.
A tomu odpovídá i jeho cena. A tu jsem ještě nedokázala překousnout. NE ZA ZAHRADNÍ NÁČINÍ.
Chápete?
Tak hluboko vězel ten program zarytý pod kůží. I přes všechnu lásku k měděným nástrojům, přes všechny pozitivní zkušenosti, které už jsem měla: BYL TU POŘÁD JEŠTĚ HORNÍ STROP. A TEN MI BRÁNIL SI HO PROSTĚ KOUPIT.
Musela jsem tedy najít jiné řešení – obelstít sama sebe, jak vidím teď. Rozhodla jsem se tedy, že si JEDNOROŽCE budu přát k narozeninám od manžela. Narozeniny přišly a já dostala jiný dárek. To už mi bylo jasné, že strop ceny za zahradní náčiní nemám jen já, ale i Manuel.
Do Vánoc – ty to jistí 🙂 – bylo ještě krásných 7 měsíců času, dost na to, na manželových přesvědčeních zapracovat.
Dobrý, že? Tolik moc jsem se vlastního stropu bála!
NAŠE EGO (VELICE ÚČELNÝ NÁSTROJ PŘEŽITÍ – ALE TÍM ČASTO ZÁROVEŇ I NEJVĚTŠÍ SABOTÉR VÝVOJE ZA HRANICE TOHO, CO UŽ ZNÁME) SE ZUBY NEHTY DRŽÍ V ZÓNĚ KOMFORTU, KTEROU OPUSTIT PO DLOOOOOUHOU DOBU ZNAMENALO JISTOU SMRT. LEHČÍ JE NAJÍT NĚJAKÉ CESTIČKY BOKEM, NEŽ SI NA SVÁ PŘESVĚDČENÍ POSVÍTIT A ODVÁŽNĚ UDĚLAT KROK DO NEZNÁMA.
Tak daleko, že bych do toho šla čelem, jsem ale ještě nebyla. Manuel to vyřešil prakticky a převzal za mě tu „veřejnou sbírku“ v půlce příbuzenstva na má ulítlá přání. O tom jsem ale zatím nic netušila.
Já jsem před sebou měla MĚSÍCE, během kterých jsem mu mohla vtloukat při každé příležitosti do hlavy, že CHCI OPRAVDU JEN TENHLE JEDEN „KYPŘÍCÍ HÁK“, ZNAČKA PKS A NE NĚJAKÝ JINÝ, PODOBNÝ, NEBO NEDEJ BOŽE NĚJAKÝ PRAKTICKÝ, NEREZOVÝ S PLASTOVOU TELESKOPICKOU NÁSADOU.
Manuel je totiž někdo, kdo mívá taková cukání, že najde něco, co je „Vlastně určitě mnohem lepšího a za třetinu ceny!“, „Počkáme, až ho někdo bude prodávat použitý na bazoši!“ a nebo taky „To přece není tak těžký vyrobit svépomocí.“ 
Pak přišly Vánoce. Pod stromečkem ležela dlouhá krabice. No od té doby, co jsem byla děcko, jsem nebyla tak netrpělivá, než na ni přijde řada!
A pak… Pak se splnily moje NEJHORŠÍ ČERNÉ VIZE!
Na starou, ošoupanou násadu drátama připevněná rezavá podkova.
Už jsem uvažovala, jak mu dát nějak šetrně najevo, že začínám uvažovat o rozvodu!
Ale víte co? Zatímco jsem bojovala se slzami, zklamáním a horečně počítala, kdy se mi na JEDNOROŽCE podaří našetřit (TO BYL TEN MOMENT, KDY MI DOŠLO, ŽE SVÉ STROPY MUSÍM BOURAT SAMA) se všichni rozchechtali a Manuel zpod gauče vytáhnul origoš JEDNOROŽCE.
Blízké vztahy jsou nejlepším zesilovačem toho, Ano, ten žertík s podkovou se mě mohl dotknout, jen protože mi krystalicky jasně odzrcadlil,
CO NESEME MY SAMI V SOBĚ.
JAK JSEM JÁ SAMA OCHOTNÁ SAMA SEBE ODBÍT.
4. ZAHRADA – MOUDRÁ UČITELKA
Jsem zvědavá: Jak to máte vy?
Kde jsou vaše hranice – a tím nemyslím ty finanční?
Jak daleko jste schopni myslet „ve velkém“nejen co se týká reprezentativního auta nebo dovolené, ale právě když jde o něco všednodenního?
O něco, co není určeno pro cizí oči – co vidíte a užíváte jenom vy?
Něco, co se taky zašpiní a bude sídlit v kůlně jako každý jiný náčiníčko?
No a nebo v kabelce… Nebo vedle vaší postele – to mi opravdu přiznala kamarádka o jejím měděném rýči a já si tím přestala připadat trochu méně ujetá 😀
Kde se protínají vaše přímky PRAKTIČNOSTI, KRÁSY, SEBELÁSKY, HODNOTY, POTŘEBY A TOUHY?
KDE JE STROP VAŠÍ SEBEHODNOTY A VYJÁDŘENÍ VAŠÍ LÁSKY K SOBĚ A VAŠÍ ZAHRADĚ – VLITÉ DO NĚJAKÉ HMOTNÉ PODOBY?
POTVRZUJU ZE ZKUŠENOSTI: ZAHRADA NÁM VŽDYCKY ODZRCADLÍ TO, JAK K NÍ PŘISTOUPÍME.
Následující obrázek je myšlen trošičku s nadsázkou – ale jen krapet. V mém „bronzovém“ programu se vznešeným názvem QUEEN OF MY EDEN totiž pracujeme na tom, abychom si tím naším vnitřním nastavením (nevíš jaké – mrkni ještě jednou nazačátek) zbytečně neztěžovali cestu.
Zahrada je naše velká učitelka – a mně je radostí v programu QUEEN OF MY EDEN bořit naše vlastní limity.
KVŮLI TOMU TO TAKY VŠECHNO DĚLÁM:
Harmonicky a systematicky nás včetně mě samotné nakopávám k tomu, abychom se omezením a programům v hlavě postavili čelem a byli tak schopni se otevřít divotvorným možnostem, které v nás jsou zabetonované pod vrstvami toho, CO POKLÁDÁME ZA PRAKTICKÉ, POTŘEBNÉ A MOŽNÉ – PRO KAŽDÉHO Z NÁS OSOBNĚ MOŽNÉ.
O programu QUEEN OF MY EDEN, o čem program bude, ale i jak vidím sebe a vás, v čem spočívá naše zahradě-královská nátura – o tom mluvím se skupině na facebooku ZAHRADÍ ALCHYMISTÉ. Jestli tam ještě nejste – přidejte se, ať vám neuteče ani tahle přípravná fáze a ani SPECIÁLNÍ KRÁLOVSKÝ TRÉNINK, který chystám na konec dubna.
Těším se na vás a prosím: NIKDY nezapomínejte na svou vznešenost!
A SNAD JEŠTĚ POSLEDNÍ POZNÁMKA K LUXUSU A PERMAKULTUŘE:
VYŠŠÍ, BA PŘÍMO LUXUSNÍ INVESTICE SE BOHATĚ VRÁTÍ,
PROTOŽE MĚ JEDNOROŽEC, PLEČKA I LOPATKA S VELKOU PRAVDĚPODOBNOSTÍ PŘEŽIJÍ!
PĚSTUJEŠ I V ZIMĚ?ZAČÍNÁ TO PRÁVĚ TEĎ, UPROSTŘED LÉTA!
Miluju střídání ročních období. Nedokážu si představit trvalý život třeba v tropech,…
Sedm hermetických zákonů ve tvé zahradě
Slyšeli jste už někdy o hermetických zákonech? Dneska zabrousíme do tvrdého alchymistična…
ZAHRADNICE A ZRANĚNÍ ČARODĚJKY (WITCH WOUND) - Co to je a jak nás blokuje?
Asi před rokem jsem o tomto fenoménu slyšela úplně poprvé. Anglicky někdo…
