Miluju střídání ročních období. Nedokážu si představit trvalý život třeba v tropech, kde se přehlídka přírodní rozmanitosti nekoná v té velkoleposti a rozmanitosti, jako to máme u nás.

Když se mě někdo zeptá, které roční období mám nejraději, nedokážu mu odpovědět. Vždy se zároveň naplno rochním v tom současném, užívám si ho naplno, cítím nostalgii ze změny ještě když je v plném proudu – A ZÁROVEŇ se předem těším na to přicházející.

Obzvlášt‘ silně to cítím v souvislosti s podzimem a se zahradou. Tam jsou tyhle přechody přece velice jasně hmatatelné, tam se dají naplno prožít a všemi smysly doslova vychutnat.

Zazvoní zvonec a zahradní sezóny je konec?

Už od doby, co jsem s nějakým pěstováním vůbec začala, jsem se samozřejmě velice radovala z podzimní sklizně, ale zároveň tu byla zase i ta známá nostalgie, že už ta sezóna zase jako končí a že se ted‘ na téměř půl roku zahrada „zavírá“.

Takže netrvalo dlouho a začala jsem experimentovat – miluju totiž překračovat hranice a bourat limity. A taky jsme někde hluboko v sobě takový ten typ „šílený vědátor“.

Od prarodičů, kteří byli takovými mými prvními učiteli všeho, co se zahrady a přírody týká, jsem se zimní pěstování rozhodně nenaučila. Jejich ideálem byla nejpozději kolem půlky října čistě porytá a vyhrabaná zahrada. Prostě jako kdyby se na vrátka pověsila cedulka: ZAVŘENO!

Takže proč to nezkusit?

Prošla jsem si úspěchy i totálními výpadky, zoufala jsem si, ale ještě víc bylo radosti. No ale hlavně jsem se při téhle trochu bláznivé zábavě (jako třeba na dušičky přepichovat sazeničky salátu do skleníku) naučila mnohem víc, než jen, co a jak si i „po sezóně“ vypěstovat.

Zimní zahrada mi vedle úrody darovala i poznání, jak cenné je vylézt z komfortní zóny a pustit se do něčeho, nad čím by většina lidí máchla rukou a vzdala to kvůli „tonejdetismu“ dřív, než by to zkusila.

CO JE TO NEJCENNĚJŠÍ, CO JSEM „SKLIDILA“? Je to poznání, že nejde pouze o nějakou tu zeleninu navíc. Jde také a hlavně o to, co se na téhle cestě naučíme.
Každé nabývání opravdu nových a kvalitních schopností začíná až za hranicemi toho, co pokládáme za možné, za hranicemi naší komfortní zóny.

Jak vypadá Tvůj zahradní rok
…a jak by mohl probíhat jinak?

Když jsem začínala s pěstováním ve vlastní zahradě, pustila jsem se nejdřív do pár plodin, které jsem znala „od babičky“, a které se mi zdály jednoduché na vypěstování. Taková cuketa třeba, hrášek, pár salátů a taky mrkev. Na jaře, asi v polovině dubna, jsem zasela semínka a světe div se, ona vzešla!

Jak obrovská byla moje radost, když jsme taky později mohli sklízet první plody. To mi pro začátek absolutně stačilo – ale ne dlouho. V dalších letech se přidávaly další druhy zeleniny a rozšiřoval se také časový záběr.

Začínala jsem pěstovat dříve a končila později. Pořád ještě ale mluvíme o období mezi dubnem a říjnem. V této (řekněme tomu) druhé fázi jsem ještě nepřemýšlela o tom, jestli a co by se dalo pěstovat ve zbylých pěti měsících roku. Tahle myšlenka se vynořila až pomaloučku po dalších letech a já jsem zjistila, že mi chybí dvě zásadní
dovednosti.

1. VÍM, ŽE NIC NEVÍM

První z nich byly vůbec vědomosti a informace – a že jsem jich potřebovala požehnaně! CO by bylo možné za hranicemi mé komfortní zahradnické zóny ještě pěstovat, JAK pro tyto plodiny připravit správné podmínky, NA
CO si dát pozor, JAK zabránit problémům, JAKÉ pomůcky existují…

Vím, že nic nevím… Tak by se dala tato fáze charakterizovat nejlépe. Nasávala jsem vědomosti a hledala informace, kde se jen dalo. Přitom jsem zjistila, že informací o zimním pěstování opravdu na trhu moc není.

Většinou se v popisech k plodinám sice najde poznámka o resistenci proti chladu, ale já nechtěla vědět jenom, co zelenina v případě nouze vydrží – já jsem chtěla aktivně vědět, která zeleniny dokonce třeba chladnější podmínky ocení.

2. NAČASOVÁNÍ

K tomu jsem brzy narazila na další překážku, která se mi zdála pomalu ještě nepřekonatelnější. S přibývajícími zkušenostmi mi došlo, že podstaná část mého předsevzetí protažení zahradní sezóny závisí na správném načasování.

Začít včas, ale taky ne příliš brzo – tahle dovednost se mi zdála nejcitlivější z celého toho balíčku potřebných a nutných schopností pro zimního zahradníka… A byla to právě ona, která mě nakonec po letech sbírání zkušeností dovedla k myšlence, pomoci ostatním se začátky zimního pěstování ve formě kurzu.

Kurz zimního pěstování na zahradě byl můj ÚPLNĚ PRVNÍ POČIN ONLINE VZDĚLÁVÁNÍ – a upřímně řečeno ASPOŇ STEJNĚ TAK VELKÝ KROK ZA KOMFORTNÍ ZÓNU, jako samotné pěstování za hranicí té „normální“ sezóny. Za mě tady určitě k úspěšnemu startu do zimního pěstování patří další bod:

3. NECHEJ SI PORADIT, NEMUSÍŠ SE VŠE UČIT METODOU POKUS-OMYL

Jak jsem už psala výše: Co se zimního pěstování týče, tak jsem se neměla koho zeptat. V tomhle směru se už situace trošičku zlepšila. Když se ale procházíš v zimě kolem zahrad, vidíš tak maximálně nějaký ten pórek a růžičkovou kapustu.

Přitom máme obrovsky pestrý výběr veliké spousty druhů zeleniny. Na úvodní fotce – a na fotce v rámečku níže vidíš MOU SKLIZEŇ V ÚNORU. Jsou na ní různé košťáloviny, pórek, čerstvé saláty, kořenová zelenina a dokonce brambory – VŠECHNO ČERSTVĚ ZE ZÁHONKU NA ZAHRADĚ, BEZ SKLENÍKU, NATOŽ VYHŘÍVANÉHO.

Chceš mít taky takovou úrodu po celé chladné období?

ZIMNÍ PĚSTOVÁNÍ - to je hra s živly, životní silou rostlin a působení
naší láskou a odhodláním

JE TO ALCHYMIE, KTEROU MŮŽEŠ NA VLASTNÍ KŮŽI ZAŽÍT - A CELOU ZIMU JI MÁŠ DOSLOVA NA TALÍŘI.

Když pěstuješ v zimě, naučíš se toho o rostlinách chápat mnohem víc, než během té "normální sezóny".

 

Zjistíš, že úspěšné pěstování není o štěstí, ale o vědomí a důvěře v přírodní zákonitosti, v životní sílu ve tvých rostlinkách - A O TVÉ nejen pěstitelské SEBEDŮVĚŘE, KTERÁ ROSTE S KAŽDÝM ČERSTVÝM SALÁTEM V ZIMĚ.

TO MĚ ZAJÍMÁ

Co Ti dá kurz ZIMNÍHO PĚSTOVÁNÍ?

• Dokážeš sobě a všem kolem Tebe (kteří se na Tebe na začátku budou dívat jako na šílence), že zahradní rok nemusí končit před prvními chladnými dny. Ano, jako zimní pěstitel jsi fakt průkopník. Všichni kolem Tebe končí – a ty začínáš.
• Protáhneš si zahradní sezónu tak, že budeš mít možnost každý měsíc v roce možnost sklízet něco čerstvého, vlastnoručně vypěstovaného. Představ si, jak na Vánoce rodina kouká, když jim nastolíš zelený salát ČERSTVĚ ZE ZAHRADY!
• Tím uděláš mílový krok na cestě k více soběstačnosti, ale také ekologické udržitelnosti. Vše, co vypěstujeme MY, nemusí pěstovat nějací velkoproducenti ve veliké dálce, nemusí to být přepravováno, tisíce kilometrů, baleno do plastiku a chemicky ošetřováno…
• Získáš dalekosáhly přehled o druzích zeleniny, které jsou pro pěstování za chladnějších podmínek vhodné. Naučíš se toho hromadu o fyziologii rostlin a tím o jejich rezistenci vůči chladu. To Ti pomůže i v průběhu každé další jarní sezóny.
• Naučíš se poslouchat svou intuici a „cítit“ svoje rostliny. To je schopnost, která se nejlépe školí v obtížnějších podmínkách. Na jaře a v létě vítězí často racionální vědění, zhruba podle hesla: Když to píšou na tom pytlíku se semínkama, tak to tak bude. A nakonec to roste skoro samo.
  V zimě ale nastupuje vedle vědomostí také hluboká důvěra a schopnost vnímat souhru různých faktorů jako celek. A PŘESNĚ TAHLE SCHOPNOST JE PAK I V LETNÍ SEZÓNĚ K NEZAPLACENÍ HODNOTNÁ.
• Pronikneš do dalších podzimních a zimních témat kolem zeleniny, jako je podzimní péče o půdu, skladování zeleniny nebo i vaření se surovinami ze zimní zahrady.

PERMAKULTURA – to je (také) CELOROČNÍ PĚSTOVÁNÍ

Kdybych to měla vyjádřit jednou větou: ráda bych, aby si podzim se zimou a jaro s létem podlali ruce, spojili rok do kruhu a aby se nám otevřely všechny možnosti, které nám příroda prostřednictvím zahrady nabízí.

Tahle fotka to ukazuje nejlépe: Je konec března a já si nesu ze spíže a ze zahrady k obědu hokkaido z minulého roku a první špenátovou úrodu roku nového. Ale i ten špenát vlastně přezimoval na záhonku a jen nově obrazil. Oba roky si podávají ruce na mém talíři.

TO JE PRO MĚ PĚSTITELSKÝ TANEC S ŽIVLY A S RADOSTÍ BOŘENÍ VLASTNÍCH LIMITŮ. TO JE PRO MĚ (mimo jiné samozřejmě) PERMAKULTURA.