Víš to? Umíš to? A děláš to taky?
Tahle d’ábelská hlína
Lepí jako plastelína na mých gumákách, na rýči, na tomhle kousku mrkve, který se mi podařilo vytrhnout… Říjnové chladno, ale ze mě leje pot námahou. Vlastně jsem si jen chtěla rychle zajít pro tři karotky do polívky… A ted‘?
Měla jsem to přece vědět líp
Vždyt‘ už když jsme zde na jaře mrkev seli, čekaly nás tu místo kyprého záhonku hroudy tvrdé jako beton, mezi které ta mikrosemínka zapadla jako do propasti. Zázrak že z nich vůbec něco málo vyrostlo.
Ted‘ od září pršelo a hroudy se rozpustily do jednolité, hutné, jílovité HMOTY. Tahle hlína. Co jednou drží, jen tak nepustí. Když se mi podaří některou mrkev vytáhnout, pouští ji nerada s uraženým mlasknutím.
TAKTO jsem si práci na zahrádce nepředstavovala. Když se mě někdo ptá na mé koníčky, odpovídám po pravdě:
Můj koníček? Otročina!
Přitom jsem po vlastní zahrádce toužila už velice dlouho. Ted‘ se mi ten sen splnil, ale místo radosti cítím často spíš
rozčarování…
bezmocnost…
a taky zklamání…
Tohle byly ještě před nějakými lety moje denní zkušenosti a moje myšlenky.
Moc jsem chtěla bohatě rodící zahradu - ale moje úsilí - a že ho bylo hodně - troskotalo na mizerné půdě, na různých požíračích a na tom, že jsem většinou zasela příliš brzo, nebo příliš pozdě.
Co mi chybělo, byly ozkoušené rady.
No a tak jsem se začla vyptávat a hledat. Samozřejmě měl pro mě každý nějaké jiné řešení. Teta radila, at‘ navozíme na záhony písek.
Kamarád, co měl zahradu, doporučoval vůbec všechnu tuhle patlavou půdu vyměnit. „Dovezte si humus!“
Švagrová přísahala, že JEN a POUZE zarýt koňský hnůj vylepší tenhle beton.
V příručce o bio-zahradě jsem se ale naopak dočetla, že hlavně nesmím rýt…
Jeden život nestačí na ozkoušení všech těchto rad
A že jsme je zkoušeli – jednu po druhé. Měli jsme bolavá záda – a úspěch na sebe nechával čekat. Když jedna rada selhala, vyzkoušeli jsme další. A další. A další.
Nabídka knih s bezvadně vyfotografovanými zahradami, které obhospodařují odpočatě vypadající zahradníci v nažehlených košilích je totiž nevyčerpatelná.
Naše knihovnička rostla – naše úroda ne
Až nám došla jedna věc:
Ani ta nejlepší rada nepomůže...
... když mám na dané téma super knížku v knihovně - ale jen jsem ji zběžně prolistovala
... když jsem si knížku přečetla, řekla si "jo, fakt zajímavý!", a strčila ji zpět do knihovny
... když jsem si radu z knížky jednou už i vyzkoušela a docela mi to šlo
... a ani když jsem se dokonce podle rady z knížky začala řídit a vydržela jsem to pouze 2 týdny
No a o tom bude dnešní epizoda na vlogu. Ale jedno vám prozradím už ted‘ – rychlá řešení bez námahy ode mě nedostanete.
My jsme nakonec naši cestu našli. Nebyla ale ani jednoduchá a už vůbec ne na počkání. Moc ráda se o své poznatky s vámi podělím – ale to je až další krok.
Hlavně tehdy, jestliže si ted‘ zklamaně říkáte:
Bude to zde dnes už zase o půdě?
Ano, bude. Dovolte mi předem malou historku:
Jeden den v tomto týdnu jsem jela do práce. Bylo ještě brzo, na polích se zrovna v prvním sluníčku rozpouštěla taková ta typická říjnová mlha – jen já jsem měla v tomto krásném ránu hlavu plnou pochybností.
Už od srpna nemluvím zde a na sítích pomalu o ničem jiném, než o půdě, o mikroorganismech, o tom, jak se o ně postarat 🙂 Říkala jsem si, že už možná přeháním. ŽE TO UŽ FAKT NIKOHO NEBUDE BAVIT.
No a pak jsem projížděla lesem. A abych si trochu ochladila hlavu, otevřela jsem si okýnko. A tam to ke mně přiletělo: Byla tam ona VŮNĚ. Vůně lesa, vlhké půdy, tlení. Vůně zdravé půdy. Vůně žížal
(nesmějte se 😀 Kdo ví, že žížaly voní ruku nahoru – a napsat do komentářů 😀 )
A v ten moment jsem si byla jistá: O PŮDĚ JE POTŘEBA MLUVIT. No a já prostě nedám pokoj – dokud to neuslyší opravdu i ten poslední z návštěvníků našeho webu. I za cenu, že s tím otravuju 🙂
Co ale bude dnes jinak
Chtěla bych méně mluvit – snad jen tak nějak nat’uknout. A zbytek bude na vás 😀
Podívejte se na video, a pak budu moc ráda, když si uděláte sami pro sebe test, který najdete níže.
Zde jsou ještě jednou otázky z videa. Zkuste si je v klidu přečíst a zodpovědět. Bud’te upřímní. Nikdo se nedozví, kterou odpověd‘ jste zvolili.
PŮDU CHÁPU JAKO…
1. SAMOZŘEJMOST
– je zde, jako vzduch
2. PRACOVNÍ PROSTŘEDEK
3. ŽIVÝ ORGANISMUS
PŮDOU SE INTENZIVNĚJI ZAOBÍRÁM:
1. Na jaře
2. Na podzim
3. Celý rok
4. Vlastně vůbec…
NAKOLIK ČINNORODÝ JE VÁŠ VZTAH K PŮDĚ? CO KONKRÉTNĚ PRO NI DĚLÁTE?
___________________________________________________________________
LÁSKA PROCHÁZÍ TRÁVÍCÍM ÚSTROJÍM. ALE VÍTE, KDE MÁ TRÁVÍCÍ ÚSTROJÍ VAŠE ZAHRADA?
1. co blbneš, jaké trávící ústrojí?!
2. na kompostu?
3. všude v půdě
JAK RYCHLE OČEKÁVÁM VÝSLEDKY ZLEPŠENÉ PÉČE O PŮDU?
1. pokud možno okamžitě
2. rychle, jinak zkouším něco jiného
3. je mi jasné, že půda je „pomalý tvor“.
VZDĚLÁVÁTE SE V OBLASTI PÉČE O PŮDU?
1. ne
2. spíš jen co kde pochytím
3. ano – přednášky, knížky, kurzy – vím, že se mám co učit.
RYCHLÁ (CHEMICKÁ) ŘEŠENÍ…
1. používám pravidelně
2. beru občas, jsou praktická
3. někdy po nich sáhnu – když mi něco roste přes hlavu
4. nechci je
I TA NEJEPŠÍ PÉČE O PŮDU (nebo pokožku) ZAFUNGUJE POUZE KDYŽ …
1. je fakt hodně drahá
2. používám pořád nové metody
3. vím co a proč dělám a DĚLÁM TO PRAVIDELNĚ
Jestli byste očekávali nějaké řešení – správné odpovědi – to nebylo cílem. Ale na chvíli jste o půdě přemýšleli. A tím jsem už dosáhla toho, co jsem chtěla 😀
PĚSTUJEŠ I V ZIMĚ?ZAČÍNÁ TO PRÁVĚ TEĎ, UPROSTŘED LÉTA!
Miluju střídání ročních období. Nedokážu si představit trvalý život třeba v tropech,…
Sedm hermetických zákonů ve tvé zahradě
Slyšeli jste už někdy o hermetických zákonech? Dneska zabrousíme do tvrdého alchymistična…
ZAHRADNICE A ZRANĚNÍ ČARODĚJKY (WITCH WOUND) - Co to je a jak nás blokuje?
Asi před rokem jsem o tomto fenoménu slyšela úplně poprvé. Anglicky někdo…
