Vypadají prostě k nakousnutí, ale k tomu jsou ještě i absolutně nenároční, skromní a spolehliví.

Inu, jestli čekáte nějakých pár sexy svalnatých zahradníků, nahoře bez, s naolejovaným tělem a  lehce lascivním úsměvem na rtech – tak vás asi zklamu.

Bude řeč o třech méně známých druzích zeleniny, které u mě v zahradě nesmí chybět, protože opravdu splňují všechno, v co doufám, když se rozhodnu vyzkoušet na zahradě něco nového.

Tak začla naše společná cesta. Chtěla jsem prostě nějaké obohacení, ne pořád jen tu klasiku co má každý. No a protože ráda experimentuju i v kuchyni, tak se z tohoto tria a mé maličkosti stali nerozluční přátelé.

Dnes vám prozradím, jak na ně – jak v kuchyni, tak na zahradě. Na zahradě je totiž nejvyšší čas, věnovat se právě jim. Takže jdeme na to!

Dnes má tu čest ⇒⇒⇒⇒⇒⇒⇒⇒⇒⇒⇒⇒

Kolega Pastinák

Moje radost a nadšení byly veliké, když jsme mohli začít obhospodařovat kus pozemku, který patřil rodině mého manžela.

Tento pozemek byl vlastně zelená, lidskou prací nedotčená louka na kraji lesa, vmáčknutá mezi dvě políčka. Kromě toho nebyl přímo ve vesnici, ale asi 1,5 kilometrů za ní na kopci se sklonem 13 procent :-O. Já neměla auto, zato ale tři malé děti. Takže každé odpoledne na zahradě znamenalo naložit kočár až po střechu sazeničkami, kanystry s vodou, sváčou, plínkami, rezervním oblečením pro dva neposedné kluky a batole, to přivázat na záda do šátku a hurá do zahrady.

Tam na těžké, jílovité půdě tu rostl již dlouhá léta v perfektní monokultuře pýr. Ani to ale nedokázalo zabrzdit naše nadšení  – prostě jsme o pýru a jeho nekonečných oddencích věděli pramálo – jinak bychom asi spíš utekli zpět do města. Takže jsme optimisticky založili pár záhonků a přišel okamžik rozhodnutí, co na nich vlastně budeme pěstovat.

Už ani nevím, kdo s těmi semínky přišel. Tipovala bych ale na souseda, který choval ovce, holil sebe (a ovce taky) jednou za rok a na trhu prodával sýr, zeleninu a různé lektvary. Prý to bude něco jako mrkev, bílé ale jako petržel a chutnat to bude jako sladší brambora. To znělo zajímavě a tak jsme se do toho experimentu vrhli.

Jak na pěstování pastináku

Semínka, která byla k našemu úžasu větší než ta mrkvová, jsme koncem dubna zaseli asi 3 cm hluboko. Díky jejich velikosti se s nimi pracovalo lépe a už při setí se daly dodržet pěkné odstupy (zbytek by se musel později na takových 7 cm odstup vyjednotit). No a pak se nedělo dlouhou dobu nic – vůbec nic. Nevěděli jsme totiž ještě, že pastinák klíčí velice, ale opravdu velice pomalu. I na mrkev si člověk musí počkat, ale pastinák je v tomhle směru učitelem trpělivosti ve stylu velkých zenových mistrů.

Trvalo dobré 4 týdny, než se ukázaly mladé rostlinky. Na rozdíl od mrkve vypadaly první pravé lístky jako dvě srdíčka. A škola trpělivosti pokračovala. Pastinák totiž nejen klíčí, ale i velmi pomalu roste. Na fotce je vidět v popředí pastinák v polovině června, takže  už  2 měsíce od vysetí. Co rostlo rychle, byl plevel, který je samozřejmě potřeba odstraňovat, aby mladé jemné pastináčky neudusil. Na plevel pomáhá mulč, jak je i na fotce vidět.

Trochu jsme se obávali, že pastinák snad není spokojený s půdou, která byla velice vlhká, těžká, lepivá a spíš chladná. Mimo to jsme ji ani nijak nehnojili – náš první kompost ještě nebyl hotový a tak jsme jednoduše spoléhali na to, že je odpočatá. Ukázalo se, že to jsou přesně ty podmínky, které pastinák miluje. Naopak v čerstvě pohnojené půdě tvoří jen krátké, křivé a tenké kořeny.

A ještě jedna vlastnost je důležitá a hodně pozitivní hlavně pro zahrady, které nejsou přímo u domu, stejně jako naše tehdy. Tam je totiž nemožné neustále kontrolovat třeba slimáky, dvakrát denně zalívat, přikrývat, když už večer slibuje dost chladnou noc a podobně.

Pastinák naštěstí rozhodně není žádná citlivka. Je to prostě takový pohodový kolega, kterého hned tak něco nerozhodí. Díky svému hlubokému kořenu a bujnému olistění, kterým se sám stará o zastínění půdy, nezvadne hned tak, když se udělá sucho. Vodu samozřejmě potřebuje, ale nemusí to být každý den. Raději třeba jednou týdně, zato ale do hloubky. Na fotce je listí pastináku vidět vlevo dole vedle fazolek. Tohle je červenec a pastinák se tedy po 3 měsících dal konečně do růstu.

Slimáci si ho nevšímají. A to opravdu vím, o čem mluvím. Na tom zmíněném pozemku navečer vyráželi jako úderná jednotka ze skrytu pýrového lesa a dali se do čehokoliv, dokonce i do bramborové natě. Pastinák jim ale zřejmě nechutná.

Ani chladnější teploty mu nijak nevadí. Lze ho zasít hned, když na jaře trochu oschne půda – tím má i více času na vytvoření co největších a nejtlustších kořenů. Klidně ho ale můžeme sít až do konce května. Díky jeho necitlivosti na chlad ho můžeme nechat na záhonku tak dlouho, jak jen chceme.

Sklizeň a uskladnění

Pastinák  by mohl v půdě dokonce i přezimovat a my ho můžeme sklízet postupně. Fotka ukazuje zahradu v polovině října. Pastinák si ještě hoví vedle červené řepy.

To bych ale nedoporučovala, jestliže máte problém s hraboši, kterým taky moc chutná. U nás je to tedy jedna z posledních plodin, které se klidně až koncem října nebo na začatku listopadu přestěhují ze záhonku do  podzemního sklepa. Tohle zmiňuji kvůli tomu, že teplý, vykachličkovaný sklep není to pravé ořechové pro uskladňování kořenové a ani jiné zeleniny.

Uskladňování zeleniny je veliké téma samo o sobě, ke kterému se určitě vrátím v samostatném příspěvku. Zároveň je to ale něco, o čem se nemůžu v souvislosti s pastinákem nezmínit. Důvodem je, že budete nejspíš opravdu mít krásnou úrodu 🙂 a pak by bylo škoda, nevědět co s ní. Jestliže tedy nemáte to štěstí, mít takový ten staromódní sklep s hliněnou ušlapanou nebo cihlovou podlahou, tak bych vám doporučila zkusit si zeleninu na zimu „naložit“ do prázdného pařeniště.

Mrazu se ale u pastináku opravdu obávat nemusíte, někdy se dokonce tvrdí, že jím jen ještě o něco víc zesládne. A tím se dostáváme k chuti a zpracování v kuchyni. Chut‘ je opravdu svébytná. I když vzhledem připomíná kořenovou petržel, chutná jinak, zemitěji a výživněji.

Co s pastinákem v kuchyni

Pastinák se dá křoupat syrový jako mrkev, nebo stejně tak nastrouhat na salát. Tím vynikne jeho sladká chut‘. Pro mě je ale opravdová hvězda až když se tepelně upraví. Jak na to? Kdo jste si už přečetli předcházející články o bobu a topinamburu jakožto hrdinech mé zahrady, tak vás možná trklo, že recepty, které tam najdete,  jsou spíše exotičtější. A máte pravdu, já opravdu v kuchyni moc ráda experimentuji a inspiraci si hledám po celém světě.

Pastinák je ale svým charakterem tak uzeměný, spolehlivý a domácký týpek, který se nijak netlačí do nějakých extravagantních úletů. Tím se k němu hodí recepty spíš tradiční, kterým ale právě on dodá možná tu šarmantní špetku neobvyklosti. Takže se pojd’te nechat inspirovat – mně už se začínají sbíhat sliny v puse :-).

Jak připravit pastinák – celé menu od polévky po moučník na oslavu téhle skvělé zeleniny

Takže vidíte – pastinák je opravdu ten nekomplikovaný a přátelský, skromný kolega, at‘ už při pěstování nebo i při zpracování v kuchyni. Byla by opravdu škoda ho na zahradě nemít! A to nejen pro nás lidi. Dobré je nechat alespoň pár do příštího roku v záhoně, kde vykvetou a přilákají nejrůznější hmyz. I pro něj je pastinák totiž pochoutka… no a taky krásně vypadá.

Z vykvetlého pastináku lze velice snadno sbírat semínka a ty si v příštím roce vyset. Kdo by pastinák chtěl by mít na zahradě už letos, měl by si pospíšit, sehnat semínka a šup s nimi do hlíny. V květnu je na to ještě čas.

… ale už se chýlí ke konci, takže honem rychle s pastinákem do záhonku!

K tomu je dobré si přečíst eBook PĚSTUJME! PĚSTOVACÍ POMOCNÍČEK. Přínosné kombinace zeleniny v ekologické permakulturní zahradě, který si zde můžete zdarma stáhnout. Je to takový můj poklad, protože všech 14 návrhů kombinací jsem po léta sama vyzkoušela a zdokonalovala tak, aby byla zelenina nádherná a zdravá a záhonky pořád plné a trvale úrodné.

Tímto článkem tedy dnes sérii o třech hrdinech mé zahrady uzavírám, ale konec to být nemusí :-). Dejte mi určitě vědět, kdyby vás zajímalo, co ještě pěstujeme a jak na to, budu to moci zohlednit v budoucích článcích. No a než budou na světě, můžete si přečíst předcházející články o kovbojovi Bobovi a panu Topinamburovi.

Tak vám i dnes přeju hodně pěstitelských úspěchů! A nezapomeňte sledovat nás na facebooku, at‘ vám neuniknou další novinky z permazahrady Kořenáč. Mějte se krásně a zcela květnově 🙂