Jakou řečí mluví plevel?

Letos je u nás jaro opravdu vlhké. Nejen že už celou zimo dost pršelo, ale jako asi taková tečka za tímto ročním období před 2 týdny nasněžilo přes noc 40 cm. Do toho se hned další ráno připojil déšt‘ a tak to asi týden pokračovalo.

Příroda, která má za sebou dva hodně suché roky, se raduje (a já abych pravdu řekla taky – konečně je zase voda v těch příkopech, kde vždycky bývala, konečně to zase na loukách jen tak čvachtá pod nohama).

Jakožto zahradníci ale nedočkavě čekáme na ten okamžik, kdy se budeme moci pustit do vší té jarní práce. Než budeme vůbec moci myslet na nějaké setí a sázení, čeká nás prohrábnut a provětrat pár záhonů a taky odstranit nějaký ten plevel, který přes zimu houževnatě vydržel. Ale zatím bylo na to vše ještě příliš mokro. Nyní nás ale sluníčko vylákalo a tak jsme se pustili alespoň do toho plevelu.

Pro mě je vždycky po zimě zajímavé podívat se, které rostlinky zimu úplně pohodově přečkaly. Jsou to totiž každý rok nějaké jiné. Někdy je spousta kopřiv a sedmikrásek, jindy se jako první klubou všude pampelišky a hluchavky. I když jako zahradnice vím, že se budou muset přestěhovat a uvolnit místo zelenině, tak se z nich každé jaro taky raduju.

Tak třeba pampeliška a kopřiva nám nesou poselství, že máme v půdě víc než dost dusíku a že ho každopádně nemusíme nijak přihnojovat. A jako dáreček nám nabízí skvělý očistný a povzbuzující čaj.

Pampeliška nabízí jak lístky, tak i kořínky. Kořínky jsou před květem plné síly a skvělých látek na očistu jater, ledvin a chmurných myšlenek. Zaposlouchejte se, co nám říká…

Kopřivu známe všichni už od malinka a máme na ni asi docela podobné vzpomínky, někteří až přímo traumata. Přesně, i mně se podařilo se v tričku a krat’asích do kopřiv zakutálet :-). Další zkušenost byl děda, který je každé ráno láskyplně sekal na jemno a míchal je s uvařenýma bramborama pro slepičky. To už jsem asi začla tušit, že na nich možná bude i něco pozitivního.

No a nakonec jsem si jich začla vážit i já, i když dají člověku na zahradě dost zabrat. Zrovna dnes jsme se pustili do takového – zatím – okrajovéhé místa zahrady a rozhodli se pár statných exemplářů přemístit… Takže zatímco se Manuel odhodlaně oháněl rýčem,  měla jsem já  čas si s nimi trošku popovídat. Takže co nám chce sdělit kopřiva?

Dnes ke mně promluvila ještě jedna typicky jarní rostlinka – bršlice kozí noha. Ale to nebylo na zahradě. Ráno v lese na procházce s haskounkem jsem se totiž nestačila divit, jak se to pod keři na kraji cesty už  zazelenalo. Chodím se tam na ni totiž už asi 3 týdny pravidelně koukat, protože když se pohne bršlice a začne očividně růst, tak je jaro opravdu tady.

I když bršlice taky ukazuje přebytek dusíku v půdě, na záhoncích ji kupodivu nemám. Ale vím o pár místech, spíš klidných a skrytých, kde se jí dobře daří.  Já ji mám moc ráda a to nejen na jaře. Mám ráda její květy, hodně se mi líbí ta jejich bílá dokonalost a jednoduchost. A velmi ráda zobu její lístky jen tak na osvěžení.

Proto pro mě bršlice rozhodně patří do dnešní předjarní trojky a chci ji také nechat přijít ke slovu.

Tyhle tři vzácné poklady jarní zahrady (nebo přírody) jsou z jara přesně to, co potřebuje naše tělo. Každá má svůj styl a možná tě některá láká víc, než ty ostatní. To je v pořádku – nebo lépe řečeno, to je skvělé. To je přesně ono. Jestliže tě některá z těchto rostlinek oslovuje, tak si ji co nejdříve najdi.

Vezmi ji do dlaní a vzdej jí čest. To může být jen tichounké „děkuji“, nebo i jen láskyplná myšlenka. A pak si ji užij. Protože když tě rostlinka osloví, je pro tebe ta pravá a dá ti to, co hledáš.

Nakonec ještě jeden skvělý recept, ve kterém mohou své síly spojit všechny tři dnešní plevely  – a PLEVEL je zde prosím krásné slovo plné respektu 🙂 Takže bud’te jarně zdraví a dejte mi vědět, které rostlinky mluví s vámi, nebo které vás oslovily. A taky jak vám chutnalo!