Batáty našeho pantáty – aneb jak si je (docela) snadno sami vypěstujete

TAKY UŽ CÍTÍTE TO PŘEDJARNÍ MRAVENČENÍ A CHUŤ SE DO NĚJAKÉHO PĚSTOVÁNÍ PUSTIT?

Ano? Tak to pro vás dnes něco mám – obzvlášť, pokud k tomu ještě i rádi experimentujete s něčím exotickým.

Venku je hluboká zima, ale v nás zahradnících se už probouzí touha, zavrtat zase ruce do hlíny, cítit, jak voní a hlavně zase pozorovat to krásné klíčení a rašení…

 

CO TO TEDY BUDE?

 

Určitě už jste je viděli v obchodě. Tyhle velké hlízy, které by mohly připomínat brambory, kdyby tu nebyl jejich zvláštní tvar. Většinou jsou totiž šišaté a podlouhlé, klidně mohou být ale i kulatější a pupíkaté.

Velikostí naše známé brambory předčí  – co do délky, ale i co do váhy. Někdy mohou připomínat skoro až míč na rugby – a nebo být jemné a naopak bychom si je mohli splést s divně narostlou, pokřivenou mrkví.

S tou je spojuje taky barva slupky – bývá lehce oranžová nebo hnědavá, existuje ale i spousta jiných druhů, které září fialově nebo žlutě, některé jsou skoro černé nebo také bělavé.

Také jejich dužina hraje všemi odstíny – od úplně světlé, skoro namodralé, přes žlutou a oranžovou až do téměř cihlově červené.
O čem že je to řeč? 

 

 

BATÁTY – NEBO TAKY SLADKÉ BRAMBORY

Jejich správné jméno je povijnice batátová. Je to příbuzná našeho svlačce a s bramborama jako takovýma nemá vůbec nic společného – možná jen docela vysoký obsah škrobů a cukrů, a taky způsoby zpracování v kuchyni (nebo i v palírně :-D).

Batáty pochází z tropických oblastí Střední a Jižní Ameriky a pěstují se hlavně v tropech a subtropech. Tam jsou v některých oblastech opravdu denně na stole – u nás mají zatím ještě status exota.

Teď si možná říkáte, proč vůbec uvažuju o tom, že by se daly pěstovat i u nás. No, jestli mě už chvilku sledujete a přečetli jste si pár článků tady na blogu, tak asi víte, že s neobvyklými druhy zeleniny experimentuji moc ráda.
Tady najdete například článek o pěstování TOPINAMBURUBOBU.

Batáty se v našich podmínkách určitě pěstovat dají – je jen potřeba vědět, jak na to. V tomto článku vám to ukážu.

Zkuste si to!
Získáte tím hned na několika frontách:

1. Vypěstujete si něco, co hned tak někdo nemá.
2. Budete mít na zahradě velice dekorativní rostlinu.
3. Vlastní batáty chutnají prostě MŇAM!
4. … můžete – a měli byste – se do toho pustit už TEĎ V LEDNU.

To je přece hodně prima věcí n jedné hromádce, ne? Tak co, jdeme na to?

 

JAK SI VYPĚSTOVAT VLASTNÍ BATÁTY

Na začátek jen stručně: Proč jsem tento článek pojmenovala BATÁTY NAŠEHO PANTÁTY? Protože s nápadem zkusit je vypěstovat přišel Manuel – náš pantáta z Kořenáče. Já vím, v online světě vystupuju za Kořenáč většinou já, ale kdo by se chtěl seznámit s „panem Kořenáčem“, má k tomu příležitost >>>ZDE.

Tak, ale ted‘ už jdeme na věc:

Pěstování batát v našem podnebí je potřeba začít velice brzo a vědět, jak na to. Jelikož se jedná o plodinu tropickou, musíme se podívat, jak pro ni z naší poměrně krátké vegetační doby vytěžíme co nejvíce.

To je taky důvodem, proč začneme s pěstováním už ted‘ v lednu. Než získáme první vlastní hlízu, projdeme s budoucím batátem několika kroky. První dva můžeme provádět doma na parapetu a proto je výhodné takto využít ještě chladné měsíce a tak pro naše batáty ten rok jakoby trochu natáhnout.

1. KROK – VÝBĚR SPRÁVNÉ HLÍZY

Pěstovat batáty ze semínek prý není úplně dobrý nápad – slyšela jsem, že špatně klíčí a proto jsem na to šla raději hned obklikou – přes hlízu.

Hlízu seženete v oddělení se zeleninou ve svém supermarketu. Jestliže chcete mít větší jistotu, že hlízy nejsou ošetřeny nějakou chemikálií proti klíčení, tak by bylo vhodné si sehnat BIO hlízu.

Osobně jsem zatím brala ty z normálního obchodu a měla jsem štěstí.

Vybírejte hlízy pokud možno podlouhlejší a štíhlejší – důvod se vám ukáže v dalším kroku. Pokud nekupujete batáty i pro rodinu na oběd a jestli nechcete hned celé batátové pole, budou vám bohatě stačit dvě až maximálně tři hlízy.

2. KROK – DÁME BATÁTY NARAŠIT

Doma pak batáty rozkrojíme zhruba v polovině napříč, ne podélně! Vůbec nevadí, když řeznou plochu necháme trochu oschnout – četla jsem, že se tím sníží risiko plesnivění a hniloby.

Batáty obrazí většinou v oblasti špičky a kousek pod ní. Když jsme použili delší hlízu, máme ted‘ tedy dvě trochu delší polovičky a tím se zvětšuje pravděpodobnost, že nám vyrazí víc výhonků.

Pro samotné „naklíčení“ si připravíme nějakou misku, třeba podsadu pod květináč, a vyložíme ji vrstovou ubrousků. Ty navlhčíme a udržujeme je i po celou dobu zelenání rovnoměrně vlhké.

Naše rozkrojené hlízy můžeme teď řeznou plochou postavit na ubrousek. Jestliže chcete naklíčení povzbudit, použijte pro první navlhčení malinkou stopečku povzbuzujícího vrbového roztoku:

VRBOVÝ POVZBUZOVAČ TVORBY KOŘÍNKŮ

Vrbové větvičky nasekáme na kousky zhruba 5 cm dlouhé.
Dáme do velkého hrnce a zalejeme převařenou, horkou, ale už ne vařící vodou.
Na 5 litrů vody budeme potřebovat 1 kilo nasekaných větviček.
Směs necháme přikrytou 24 hodin luhovat.
Po uplynutí této doby směs zcedíme přes gázu, starou plenku nebo utěrku a uchováváme v lahvích v chladu, kde vydrží klidně několik měsíců.
Používáme malá množství vždy, když chceme podpořit tvorbu kořenů.
Řízky můžeme například postavit na 24 hodin do neředěné vrbové vody a potom napíchat do hlíny jako obvykle.

 

Při navlhčování v průběhu narašení je potřeba dbát na to, aby se voda dostala na ubrousky a ne na naše hlízy. Myslím, že takovouto zdánlivou maličkostí lze skvěle zabránit právě tvoření plísně.

 

3. KROK – VÝHONKY

Jak dlouho bude trvat, než hlíza obrazí, se dá jen velmi těžko předvídat. Může to trvat pár týdnů, ale někdy i dva měsíce. Je potřeba v tomto směru důvěřovat procesu a mít trpělivost.

Když se ukážou první výhonky, máme už téměř vyhráno. Ty totiž rostou velice rychle a my je kromě toho nepotřebujeme nijak dlouhé, bohatě stačí 10 – 15 cm.

Na fotce celá, tedy nerozpůlená batáta, ale i tak je dobře vidět, že se výhonky většinou ukážou kolem špičky.

Takto dlouhé výhonky pak z mateřské hlízy ulomíme. Kdyby byly výhonky už delší, můžeme je klidně nastříhat na kousky 10 – 20 cm dlouhé a získat tak víc řízků.

Odstraníme přebytečné listy, stačí jich pár na špičce a dáme do sklenic s vodou, aby pustily kořínky. Zde můžeme zase použít něco z vrbového popoháněče.

 

4. KROK – KAM, KDY A JAK VÝHONKY SÁZET?

 

V teplejších oblastech se batáty pěstují na polích, podobně jako naše brambory. My ale musíme ve většině případů trošku přírodu obelstít, abychom i navzdory chladnějšímu klimatu mohli sklidit pár pěkně macatých hlíz.

Takže pokud nežijete v Itálii, Španělsku nebo alespoň někde na jihu Slovenska, a vaše léto tedy netrvá od května do října, tak pro vás bude výhodnější pěstovat batáty v nějakých nádobách.

(Pokud žijete v teplejších oblastech, můžete zkusit i záhonek. Měl by se prokazovat velice lehkou, kyprou, ale zároveň hodně výživnou kvalitou půdy.)

Pěstovací nádoby mají tu výhodu, že je můžeme postavit na to nejteplejší místečko na zahradě, třeba na jižní stranu domu, garáže, skleníku nebo kůlny. Tyhle obří květináče by měly mít objem alespoň 30 litrů. Skvěle se hodí takové ty necky na maltu – které trochu oddrenážujeme děrami ve spodní části nádoby a vrstvou kamínků.

Při pěstování batátů v nádobách nám hodně pomůže i to, že si tam můžeme namíchat přesně takovou půdu, jakou citlivé batáty potřebují – potřebují půdu hodně výživnou se spoustou humusu a nejraději ještě ke všemu písčitou, aby byla lehká jako peříčko. Nám se osvědčila směs zralého kompostu, dobré zahradní půdy a písku.

Nádoby nám také pomůžou ochránit budoucí úrodu před spolustrávníky, ke kteřím se nadšeně hlásí o svůj podíl. Batáty si moc rádi dají v mladém stádiu slimáci a později hraboši.

Do připravených nádob pak můžeme zasadit snítky, které ted‘ vyvinuly krásné kořínky a už jen čekají na to, aby se pustily do bujení. Snítky sázíme trochu našikmo a klidně až po lístky. Necháváme rozestupy kolem 40 cm.

Na fotce je vidět (no, vidět už skoro není, protože batáta je rostlinka košatě rostoucí) právě taková vana na maltu osázená batáty.

Zde se ukazuje i další výhoda pěstování batátů v nádobách: Velice snadno v nich pomocí dvou ohnutých, na nejvyšším bodě svázaných prutů můžeme postavit takový mini „stan“. My na podobné konstrukce používáme bambus, ale skvěle to jde i s lískovými pruty.

Batáty jsou totiž velice citlivé na chlad. Ven je tedy můžeme nasázet a nebo s nádobami přemístit (ejhle, další výhoda nádob) nejdříve v polovině května po zmrzlících. Ještě jistější je to až začátkem června.

V chladných nocích se vyplatí pak vyplatí hodit přes konstrukci nějakou deku nebo dokonce fólii, když by měla nastat nějaká delší chladnější perioda.

 

5. KROK – PÉČE

Jestliže jsme se dostali takto daleko a chráníme naše batátky pečlivě před chladem, tak už je skoro potřeba jen čekat. A zalévat. To bych u batát měla napsat velkým písmem s vykřičníkem, protože nechat je vyschnout je skoro jediná chyba kterou můžeme udělat. Takže ještě jednou: ZALÉVAT!

Když chceme sklidit pár velkých hlíz, tak se opravdu bez bohaté zálivky neobejdeme – říkala jsem to už? 😀 Nezlobte se, že se opakuju, ale dostatek vody je pro úspěch opravdu velice podstatný.

Než si batáty samy svou bujnou zelení zastíní půdu, doporučuji je hezky důkladně zamulčovat.

Apropó zamulčovat:
Dostala se k vám už moje vyjímečná nabídka pro ty nejzapálenější pěstitele? Určitě klikněte na obrázek nebo nakoukněte krátce >>> do odkazu TADY, protože právě ted‘ se s technikou mulčování můžete do maximální hloubky obeznámit za pár šupů (nabídka je časově omezená, takže určitě nečekejte na později):

Ale ted‘ zpět k péči o naše batáty:

Batáty ocení decentní a pravidelné přihnojení, třeba kopřivovou jíchou. Budou tak tvořit bujné šlahouny, které jsou bohatě olistěné a rozvětvené.

Někdy mohou narůst hodně dlouhé. V tom případě byste je mohli navést k další nádobě s hlínou, kde je možné je trochu přihrnout a tím nechat zakořenit.

Takový batát totiž, když se jednou pustil do růstu, tak ho hned tak něco nezastaví – jedině snad chlad a nebo (říkala jsem to už?) sucho. Má-li teplo, vodu a živiny, poroste před očima a při troše štěstí i krásně vykvete. Na květu je to příbuzenství se svlačcem doslova vidět, nemyslíte?

6. KROK – SKLIZEŇ A SKLADOVÁNÍ

Díky svém tropickému původu batáty na podzim díky klesajícím teplotám svůj růst zpomalí a nakonec úplně zastaví. Proto je s klidným svědomím můžeme v září sklidit. Jdeme ma to jako u brambor – pěkně prohrabeme celé stanoviště, aby nám žádná hlíza neunikla.

Při dostatečném množství vody (já vím, zase se opakuju. Ale tohle je fakt důležité) a živin můžete sklidit z jedné nádoby pár opravdu hezkých hlíz. Ty mohou být i překvapivě veliké, ale kromě těch výstavních bude jistě okolo i spousta menších.

Batáty rostou totiž pod zemí podobně rozvětveně a košatě jako nad zemí. Na to, že díky jedné jediné narašené hlíze získáte sadbu pro několik pěstovacích nádob, je to slušná sklizeň.

Trochu problematické se mi jeví skladování batát. Skladovat se dají při mírné teplotě kolem 15 stupňů jen pár týdnů. Zemní sklep, jako máme my,  tedy není tím nejlepším místem, spíš třeba studená síň nebo veranda.

7. CO S BATÁTEM V KUCHYNI

Začnu zdravotními přínosy – a že jich není málo.
Batáty obsahují veliké množství draslíku, čímž stabilizují krevní tlak a snižují pocit stresu. No není to paráda? Pokud si je pravidelně dopřáváme, podporujeme naše tělo při hospodaření s elektrolyty a vůbec s tekutinami.

Když to velice zjednoduším, lze batáty používat v kuchyni velice podobně jako brambory, musíme ale počítat s tím, že chutnají v porovnání s nimi nasládle. Jak moc – to se liší u různých odrůd.

Nejsladší mi osobně přijdou ty oranžové, které také obsahují hodně carotinu, podobně jako mrkev. Jedla jsem ale už i batáty bílé a bledě žluté, které mi sladké vůbec nepřišly.

Batáta se bezva hodí jako příloha – nám nejvíce chutnají upečené v troubě na plechu třeba s rozmarýnem a s česnekem.

Dají se ale přidávat do polévek a do různých indických curry (tedy hodně kořeněných omáček spolu s další zeleninou, luštěninami nebo masem). Podobně jako z brambor se z nich dají dělat kaše, nákypy a taky skvělé hranolky.

V USA se používají i nasladko do koláče – dokážu si moc dobře představit, že jimi lze nahradit mrkev nebo pastinák v mém asi nejoblíbenějším dortíku. Recept najdete >>>TADY, na konci ve článku o pěstování PASTINÁKU.

TAK CO, ZKUSÍTE SI TO TAKY?

Srdečně vás do toho dobrodružství zvu :-)!

Víte, pro mě je PĚSTOVÁNÍ nejen otázka toho, že se nám podaří zajít si pro pár věcí do vlastní zahrádky místo do supermarketu.

Co mě fascinuje, je prostě možnost pozorovat, jak něco roste.

Asi mě nikdy nepřestane udivovat ta divoká, nespoutaná TOUHA každé rostlinky a každého semínka VYRAŠIT a dát se plnou parou do toho, co právě v něm jedinečného vězí. No není to něco, co bychom si mohli okouknout?

Batáty tohle prezentují úplně nádherně – sotva co je tak odhodláno vyrůst. Nádhera.

Jestli máte chut‘ si vypěstovat i jinou zeleninu a chcete ji na omezené ploše nakombinovat co nejchytřeji, stáhněte si zdarma můj PĚSTOVACÍ POMOCNÍČEK – CO, KDY, KDE A S ČÍM?

 

A jako novinku vám zbrusu čerstvě chci prezentovat taky PĚSTOVACÍ ROZCVIČKU. Patří k POMOCNÍČKOVI a slouží k vyjasnění spousty otázek, které se do něj prostě nevešly. Klikněte na obrázek a zdarma si rezervujte místo.

ROZCVIČKA vám pomůže najít onu pomyslnou zelenou nit plánováním své letošní pěstovací sezóny na zahradě nebo třeba jen v několika květináčích. Moc ráda se tam s vámi uvidím.

Vaclava Preussl-Kroneberg
Naší vášní a našim posláním je již přes 10 let šetrné pěstování zeleniny, chov zvířat a zpracování vlastní úrody. Pomáháme každému, kdo v sobě ucítí touhu po návratu k přírodě, vydat se na cestu k soběstačnému způsobu života - a to jak prakticky, tak i na hlubší úrovni, protože tvá zahradla je zrcadlem tvé duše. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.